#798 NESCHOPNOST ZIPOVAT

Míval jsem kdysi fascinující přítelkyni: byla to dívka jemná a křehká, vážila padesát kilo i s postelí, ovšem jakmile usedla za volant, začal se v ní probouzet jakýsi démon a s otočením klíčku zapalování se měnila v chlapa s děsně malym pérem. Silnice pro ni byla kolbiště, kde se každý projev dobré vůle považuje za slabost a každá slabost trestá.

Poslední dobou zas jezdim trochu víc autem a začínám mít pocit, že standardní českej řidič to vidí úplně stejně. Velmi dobře se to ukazuje třeba na příkladu zipování. Tahle věc neni v pravidlech silničního provozu dlouho a zjednodušeně říká, že pokud se při souběžné jízdě dva pruhy měněj v jeden, mají se v místě zúžení pěkně cik cak střídat řidiči z obou pruhů, neb to napomůže plynulosti provozu.

Běžný český řidič ovšem pravidlo zipu nezná. Nebo možná zná, ale rozhodně nepoužívá. Běžný český řidič spatří značku upozorňující, že po třech stech metrů se sníží počet jízdních pruhů, a místo aby v klidu dojel na místo zúžení vozovky a zařadil se, začíná panikařit, vyhazuje blinkr a dere se mezi auta vedle, protože má nejspíš pocit, že brzy bude mezi pruhama zeď a on už by se do toho průběžnýho nemusel dostat vůbec.

Těžko ovšem pro takový lidi nemít trošku pochopení: když se člověk chce zařadit do průběžného pruhu až tam, kde jeho pruh končí, každej mamlas s kloboukem a platem vajec na zadním okně ho považuje za vychcánka, co objíždí frontu, kterou si mamlas poctivě vystál. A pustit auto před sebe, i kdyby mělo nakrásně přednost, je samozřejmě jeden z výše zmiňovanejch projevů slabosti, opovaž se mi tam strčit čumák, ty parchante, mumlá si mamlas pod kníra, jenže on mu tam ten čumák strčí, když má podle pravidel přednost, už jsou v sobě plechy, celá kolona hamstne na brzdu a řidič míchačky Karel, co má za prdelí pár tun betonu, už to ubrzdit nestihne, míchačka se překotí a beton zalije Škodu Octavii s celou posádkou, nešťastnou rodinku (otec, matka, dvě děti a foxteriér) musej ze silnice seškrabávat majzlíkama a ve zprávách tři dny nedávaj nic jinýho.

Prostě kdyby Češi uměli zipovat, třeba by se i na ty zprávy na Nově dalo koukat.

Při těláku na základce nás taky učili „prvý, druhý“ a docela to fungovalo.

Follow

Míval jsem kdysi fascinující přítelkyni: byla to dívka jemná a křehká, vážila padesát kilo i s postelí, ovšem jakmile usedla za volant, začal se v ní probouzet jakýsi démon a...