#929 ČEKÁNÍ U BANKOMATU
Posted: Květen 14th, 2015 | Author: Curvekiller | Filed under: Curvekiller | 22 Comments »Trpělivost byla vždycky mou silnou stránkou. Ne že bych se rád životem ploužil, ale nevadilo mi investovat energii i do záležitostí, který nenesou okamžitý výsledky. Stavět nejsložitější stavebnice z lega, učit se půl roku luskat (lhostejno že omylem na jiný prsty) nebo se uvázat k tomu, že když si chci napsat pár hejtů, musí jich být rovnou víc jak dvě stovky… to mě nikdy nestresovalo.
I díky tomu patřím, když jde o postávání ve frontách, ke schopnější části populace. Kopal bych v tomhle sportu tak třetí ligu, když mám dobrou hudbu ve sluchátkách nebo čtivo v ruce, tlačim se možná i do tý druhý (na trpělivý prvoligový penzisty ale nemám). Zkrátka fronta v Tescu nebo na šalinkartu mě obvykle nerozhodí, snad jen to čekání na hajzl tíží trochu víc, ale tam se hraje o suchý trencle a důstojnost.
U bankomatů to ale neplatí. Nevím, čím to přesně je, ale k nim mám vždycky potřebu naběhnout a rychle zmizet. Určitě v tom bude pocit vlastní zranitelnosti před různejma lapkama, kapsářema a jinejma gaunerama, co maj s každou prostátou sekundou větší šanci mi vyrvat z ruky peněženku, šlohnout mi hotovost i s kartou, anebo z karmickýho chvění odpozorovat můj PIN. Stáním ve frontě před bankáčem navíc deklarujete, že máte víc peněz než tuhle bezďák Fanda, co si za rok našetřil leda na nejlevnější krabičák – a tudíž když Fandovi kámoši ucejtí jó nouzi, logicky si vyšlápnou spíš na vás než na kolemjdoucí študentíky.
Výběr hotovosti je k tomu taková, řekněme mimoděčná procedura: Skoro nikdy si na ni nevyšetříte speciální čas, není to jako jít na nákup, na ruletku nebo k holiči – chcete jen rychle cash. Nejspíš proto nesnášim lelkování před tou naditou kisnou, za zádama zoufalců, co si nemůžou xkrát vzpomenout na svůj PIN, dobíjej si přes bankomat nejspíš tři svý mobilní telefony, pročítaj informace o novejch super nabídkách finančích ústavů, anebo opakovaně navolujou přesnou cifru, tak aby dostali kýženou kombinaci bankovek. Vysaju prachy a jdu, ne? Je to tak složitý?
Vůbec nejlepší jsou ale ty klauni, co jim bankáč nechce pustit chlup, ale voni se ne a ne vzdát. Zkoušej ho dojit pořád a furt dokola, postupně snižujou cifry, mění vybírací taktiku, od vyhrůžek přes klení se dostanou až k rádobylaškovnýmu přemlouvání, aniž by z něj pochopitelně zvládli vyrazit víc než sadu bílejch papírků nulový hodnoty. Tyhle notorický zdržovače, co se nehodlaj smířit s tím, že jim pracák prostě neposlal koruny dva dny před termínem, bych hnal do stejný rezervace jako tatary, co přesvědčujou pošťačky, že jim to psaní, co se vydává jen na občanku, fakt můžou předat i na permici do fitka.