#30 PŘEDJÍŽDĚJÍCÍ NÁKLAĎÁKY NA PRÁZDNÝ DÁLNICI

Posted: Leden 12th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 4 Comments »

Helejte, mně je jasný, že zásobování neni legrace a že ty tiráky, co neustále křížem krážem brázděj republiku, to nedělaj jen tak z plezíru, ale že dovážej třeba i do mejch oblíbenejch obchodů všechny ty blbinky, co tak rád používám, a ňamky, co tak rád konzumuju. Jsem si dokonce vědomej toho, že holt ne všechny náklaďáky jezdí stejnou rychlostí a když je rychlost jednoho kolosu vyšší než rychlost nějakýho jinýho, musí nevyhnutelně dojít k okamžiku předjíždění.

Jen by mě potěšilo, kdyby si z toho pánové v kabině vysoko nad asfaltem nedělali sport, kterym schválně serou lidi. Jel jsem nedávnou temnou nocí do Iglau; dálnice v podstatě prázdná, takže si to šinu svejch tachometrickejch sto čtyřicet, a čtyřikrát, nekecám, čtyřikrát za těch plus mínus sto kiláků se mi stalo následující:

Jediný lidi na D1 široko daleko jsem já a kdesi daleko vpředu dva kamióny. Jistě ukrajuju ze vzdálenosti, která mě od nich dělí, a když se přiblížim na sto dvě stě metrů, ten druhej kamión zablinkruje, vrhne se do levýho pruhu a rychlostí 92 km/h začne předjíždět toho před nim, kterej jede přesně devadesátkou. Takže dup na brzdy a čekat půl minuty, než se zas uvidim horizont a můžu dál.

Fakt nechápu, co je tohle za demenci, jsem přesvědčenej, že ty mamrdi jedou dál spolu a čekaj, až se zase v dálce za nima objeví dvě bílý světla, vychytaj si tu pravou chvíli a ten, co byl prve předjížděnej, zas mírně polechtá plyn a začne se pomalu a nejistě dostávat před toho, co předtím předjížděl. Děte do prdele, fakt jako.

Moje oblíbená dopravní značka.

«
»