#70 LIDIČKY A ČLOVÍČKOVÉ

Existujou slova, při jejichž vážně míněnym vyslovení se otřesu hnusem; třeba „študák“ a „kumštýř“. Tyhle dvě ale patří v naprostý většině případů věkový skupině 50+, takže jsem ochoten akceptovat, že holt tyhle slova může někdo (většinou nějakej obstarožní kumštýř, co v televizní talk show Karla Šípa vzpomíná na svý študácký léta) sem tam použije.

Pak je tady ovšem ještě jedno slovo, který s gustem používá leckterej vrstevník. Jak už asi název dnešního hejtu bystřejším z vás napověděl, jedná se o slovo človíček, v plurálu lidičky. Je pravda, že takhle napsaný to ještě nevypadá tak strašně; ale ten slizce laskavý tón, kterým je tohle slovo vždycky pronášeno (často i s nějakým lepkavým hodnotícím adjektivem jako „báječný“, „boží“ nebo „úžasný“), to z něj teprve dělá tu pravou zrůdnost.

Nemluvě o tom, že slušná řádka lidí, co mají tuhle zdrobnělinu v aktivní slovní zásobě, jsou (asi ne náhodou) spojení se slušnou řádkou témat, který jsme na tomhle blogu probírali. Typickej uživatel slova človíček rozdává dobře míněný rady, chodí na folkový koncerty, čte Coelha, nosí Rejoice a žere jedině sójový maso.

Když to shrnu, tak musim říct, že je jen málo věcí, kvůli kterým bych okamžitě ukončil rande, i kdyby už bylo třeba jasný, že mi slečna chce být po vůli. Pokud by mi řekla něco jako „ty jsi báječnej človíček“, popakuje se mi z bytu, i kdyby byly tři ráno a ona neměla na taxíka.

Follow

Existujou slova, při jejichž vážně míněnym vyslovení se otřesu hnusem; třeba „študák“ a „kumštýř“. Tyhle dvě ale patří v naprostý většině případů věkový skupině 50+, takže jsem ochoten akceptovat, že...