#736 SOUSEDOVY HODINY
Posted: Leden 13th, 2014 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 7 Comments »“Dobrej, pane Attilo, nepíchnul byste nám?” zastavil mne náš soused krátce před Vánocemi. Na zemi ležel předmět dlouhý skoro dva metry zabalený v papíru. “Tchyně nám poslala vánoční dárek,” vysvětlil mi. “Neni problém,” řekl jsem já, “a copa to je? Snad ne něco z teleshoppingu?” Vzpomněl jsem si na neodšťavňující odšťavňovač, tupé nože a lampičku ze solného krystalu, které jsem během svého života dostal od svých tchýní já. “Já vám to ukážu nahoře,” děl tajemně soused.
Ta věc byla těžká jako kráva. Dotáhli jsme ji do druhého patra a postavili v předsíni sousedova bytu. “Jste zlatej,” řekl soused a začal strhávat balicí papír. Mrkal jsem na drát. Mám rád staré předměty – a tohle byla prostě nádhera. Obří stojací starožitné hodiny. “Rok výroby devatenáct set dvacet jedna,” děl pyšně soused, otevřel skleněná dvířka a rozhoupal kyvadlo. To začalo majestátně odkrajovat čas stejně, jako to dělalo před sto lety.
Uznale jsem pokyvoval. “Počekejte, to ale neni všechno,” řekl on. Poposunul rafičky tak, aby ukazovaly za minutu dvanáct. “Chvilku vydržte,” dodal ještě. Minutu to trvalo – a pak to přišlo. “Bim bam, bim bam,” začaly hodiny odbíjet tak velkolepě, že se člověku rozdrnčela hrudní kost. V tom nádherném analogovém zvuku byla ukryta vzpomínka na ty laskavé časy bez internetu a všeobecné uspěchanosti jednadvacátého století. “Bijí každou čtvrthodinu,” dodal soused. “Nádhera,” kroutil jsem okouzleně hlavou.
“Chcete ještě píchnout, až je budete dávat na místo?” nabídl jsem se ještě. Soused ale zavrtěl hlavou. “To je dobrý,” vysvětlil mi, “syn bude za chvíli doma ze školy, tak už mi pomůže on.” Rozloučili jsme se, popřáli si hezký svátky a já šel domů nadšenej, že ještě existujou lidi, který před šmejdama z IKEA daj přednost poctivý ruční práci.
Jen mě teda sere, že je postavil hned za zeď naší ložnice…
Follow