Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #511 ŽE NEJSEM SCHOPNÁ VČAS VYRAZIT NA VÝLET

#511 ŽE NEJSEM SCHOPNÁ VČAS VYRAZIT NA VÝLET

Posted: Leden 17th, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 1 Comment »

Obdivuju se spoustě dovedností. Obdivuju lidi, kteří umějí kreslit, točit filmy, skládat hudbu nebo třeba lidi, co se umí hezky obléknout nebo pěkně skládat ložní prádlo. Jednou ze schopností, kterou ale obdivuju o něco víc, než ty jiné, je umění včas se vypravit ven. Protože já si asi teď nevybavím, kdy naposled jsem řekla, že vyrazíme v 9 a vyrazili jsme v 9, naposled to bylo… nikdy.

Jak víte, jsem z mnoha dětí a když je vás hodně malejch dětí, je fakt problém vyrazit kamkoliv včas. Pokud si člověk myslí, že vstát brzo je zárukou úspěchu, je fakt naivní. Sotva se dva přestanou mlátit a definitivně se dohodnou, kdo si dneska bere ty hezčí ponožky a kdo bude mít ty s dírou, a už to vypadá, že ta třetí si navlíkne svetr a kabát správně, začne se tomu čtvrtýmu chtít akutně na záchod (= další půl hodina pryč). Mezitím se ten první ve vší tichosti rozhodne vyrobit si ještě rychlý kakao, což se zjistí až ve dveřích a musí se to po něm uklidit a taky mu vyčinit. Dole u auta se ukáže, že si ta druhá nahoře nechala časopis a řasenku a bez toho že se teda rozhodně nikam nepojede a ať všichni počkaj. Vzít řasenku a časopis, jak známo, nikdy netrvá pod 15 minut, takže ostatní jsou nasraný a pak jsou všichni nasraný ještě víc, protože se mezitím všude ucpou silnice a to se přesně nemělo stát…

Smutný je, že už se jen zřídkady vydávám na výlety v širším kruhu rodinném, ale nemožnost vydat se na cestu včas se mě drží jako klíště. Jsem ráda, že Š. je na tom dost podobně, na druhou stranu u nás není problém odjíždět na hory dva dny… A vždycky, VŽDYCKY, si slibuju, že tentokrát to bude jiné, že si VŠECHNO zabalím den předem, že UKLIDÍM den předem, že se nebudu zdržovat nějakým last minute e-mailováním. Ale nějakým řízením osudu se to v den odjezdu vždycky nějak posere. Vstanu pozdě, zjistím, že sem si asi balila v jiném ročním období a že na hory se mi budou spíš hodit tlusté ponožky než dvoje plavky. Dám prádlo do pračky a zhruba v polovině pracího cyklu mi dojde, že teď budu muset čekat až se to dopere a pověsit to, protože by mi to prádlo jinak shnilo. Mám proto pocit, že času je dost, začnu si číst knížku, pověsím prádlo a ve dveřích se vracím, protože na výlety neodjíždím bez termosky s čajem. Š. se na to konto rozbije mobil a musíme ho jet ještě narychlo někam vyměnit…

Atakdále, atakdále, miliony malejch rozptylů a blbostí, kvůli kterým se člověk zasekne doma nebo se vrací od první benzinky za Prahou. Na místo dorazíme o pár století později a já jsem smutná, protože to tam je hrozně dobrý, ale už je skoro tma a my jsme o kousek výletu ochuzeni. Kdyby byl někde nějaký kurz Organizace odjezdů, prosím napište mi o něm na 1000veci@gmail.com.

Lol.

«
»