#735 PŘESTÁVAT KOUŘIT

První cigaretu jsem ochutnala přesně v ten den, kdy byl v Praze Michael Jackson. Byla jsem totiž u vzdálených sestřenic, kde ta s angínou brečela nad tím, že nemůže brečet na Letný, a ta druhá mi za chalupou řekla, že „kdo si nedá indiánskou dýmku míru, ten není její kamarád“. Nebylo to nic chutného a já si pamatuju na rozčarování nad utrácením za cigára (když by za to mohlo bejt Lego nebo čokoláda) a na dětské sliby rodičům, že o mě se bát teda nemusej, že já kouřit nebudu.

Mňo, co si budem povídat, nějak to nevyšlo. Ale po letech náruživého kouření se mi asi před rokem stala prapodivná věc. Přestalo mi to přes den chutnat. Bez mého přičinění! Samo od sebe. Prostě zázrak! Zjistila jsem, že kouřit se mi chce jen s jistýma lidma a když piju alkohol (tyto faktory jdou většinou ruku v ruce). Že se toho nemusím dotknout klidně dva týdny a je mi to jedno (což je dobrá zpráva), ale jakmile si srknu vína, tak mi ruka letí automaticky směrem k puse. Napadlo mě nicméně, že by tudíž bylo možné přestat kouřit docela!

Ale ukázalo se, že to docela není prdel. Vůbec si neumím představit, že jdu např. s Attilou na pivo a zatímco on bude pálit gárka, já budu kousat propisku. Že si dám na večeři s holkama akoholický nápoj a pak jako jediná zůstanu přes kuřáckou pauzu u stolu a unikne mi spousta veselých historek. Zvykla jsem si u djování kouřit do rytmu a prostě mít to v ruce, hergot.

Takže to teď vypadá asi tak, že se bojím chodit ven a preventivně nechci nikoho ani vidět. Ale nehoruju za zrušení tabáku, nechci se od toho distancovat a nechci lidem trhat cíga od huby. A jak říká Š., nekouřit je hezké, ale s nikým se kvůli tomu nevídat už hezké není, ale to je mi jasný. A sere mě to.

A tak to prostě budu pomalu zkoušet. Něco mi napovídá, že to nebude vysloveně zejtra, ale jednou to bude a ze mě se stane opravdickej sváteční kuřák!

P.S.: Prosím nepište mi sem žádné zaručené tipy a triky jak na to, žádné doporučené knížky a žádné reklamy na nikotinový náplasti, předem dík.

Follow

První cigaretu jsem ochutnala přesně v ten den, kdy byl v Praze Michael Jackson. Byla jsem totiž u vzdálených sestřenic, kde ta s angínou brečela nad tím, že nemůže brečet...