#716 PRACOVNÍ POHOVORY

Pracovní pohovory jsou ještě horší než přijímačky na školy. Tam zredukujou lidskou bytost na známky z vysvědčení a výsledky dvou krátkejch testů, u pohovoru je ale jedinec se svejma schopnostma zdrcnut do patnácti minut povrchních řečí před znuděnejma šéfikama.

Už v hejtu o motivačních dopisech jsem naznačoval, že k pohovorům nemám kdovíjak vřelej vztah – pustil jsem tam i fórek o tom, že jsme do druhýho kola vybírali holky čistě podle tělesnejch proporcí, šlo ale fakt jen o nadsázku. Jo, zažil jsem jedno ošemetný výběrový řízení, kde jako první přišla bulvárem propíraná slečna, jíž jsem měl tu nemilou čest vidět v jednom pornu, a uzavírala ho jakási karlovarská Miss se čtyřkama kozama, pohledem, co trhal kalhoty, a s pusou větší než brána do bájný Morie. Ale ani jedna z nich nepostoupila. Sice jsem si vůbec nepamatoval, kdo mluvil mezi nima, a i kdyby se o to místo reportérky ucházel Zdeněk Škromach, nejspíš by mě to z transu nevytrhlo, ale do samotnýho rozhodovacího procesu hormony nezasáhly. Jsem přeci profík.

Co tam ale zasahuje pravidelně je debilita HR. Když se uchazeči sejdou v jedný místnosti a ta bejvalá recepční – narychlo přeučená v ejčár menežerku – vyzve přítomný k tomu, aby odtajnili svý oblíbený jídlo, domácího mazlíčka a jméno první lásky, plus k tomu přidá hravou prosbu, aby se představili formou návodu k použití, tak padám do mdlob.

Veselej je i průklep v rámci assessment centra: Tam probíhaj takový ty milý cvičení, kdy jsou žadatelům rozděleny různé úlohy a nastoleny prekérní situace a na základě jejich řešení moudrá hlava odvodí, kdo si zaslouží štědře honorovaný flek. Jeden hraje montéra, druhý prezidenta, třetí šéfa sedlčanskýho vepřína a všichni jsou v padajícím horkovzdušným balónu a otázkou je, kdo z nich se má obětovat a kdo se jako první pochčije strachy. No a z toho, že řeknete, že byste nejdřív obětovali prezidenta – pochopitelně, protože z toho bude mít nejvíc lidí radost – a že se jako první pochčije montér, páč je zvyklej pracovat v těsný blízkosti ajnclíků, no tak z toho ctěná paní vyrozumí, že jste člověk předurčenej pro manažerskou funkci, že vaší slabinou je malá soustředěnost během videocallů a že jste latentní homosexuál. Nádhera.

Na pracovních pohovorech dostanete milióny dementních dotazů, jasně nejdementnější z nich nicméně je „Jak/kde/whatever se vidíte za deset let?“. Vřele ale doporučuju si na něj připravit nějakou odpověď, kterou od vás očekávaj. Protože jestli odpovíte „Živej!“, tak jako před lety můj kamarád, garantuju vám, že vás nevezmou ani na místo hajzldědka na nádraží Praha-Bubny.

Follow

Pracovní pohovory jsou ještě horší než přijímačky na školy. Tam zredukujou lidskou bytost na známky z vysvědčení a výsledky dvou krátkejch testů, u pohovoru je ale jedinec se svejma schopnostma...