Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #717 ROZTRŽENÝ KAPSY

#717 ROZTRŽENÝ KAPSY

Posted: Listopad 22nd, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 13 komentářů »

Já vím, podle názvu jste si mysleli, že dnešní snůšku nespravedlnosti vám přinesl Attila nebo Curvekiller. Že něco tak neurvalého jako díra v kapse by se jemným dámám mého ražení stávat nemělo – a já si to taky myslím! Ale životní zkušenost a mnohaletá praxe mi v tom za pravdu nedává, bohužel.

První taková díra (na kterou si pamatuju) byla ta v pravý kapse mejch nejoblíbenějších a nejslušivějších džínů. Začalo to nenápadně. Někde jsem postávala a z dlouhé chvíle si strčila ruku do kapsy. Kupodivu jsem tam nenašla ani žvejkačky, ani zapalovač, ale malou dírku.

Blbý, řekla jsem si, ale věděla jsem, že nic tak malého u sebe nenosívám a zapomněla na to. O něco později jsem si ale do kapsy dávala drobné a něco mě zastudilo nad kolenem. Byla to dvacetikoruna, protože ta mikrodíra se zvětšila a já si jí musela pracně dopostrčit až ke kotníku. Tak ale dvacka je ještě dost nenápadná. Horší bylo, když jsem na stejném místě našla svůj mobil a to zrovna ve chvíli, kdy jsem si na party chtěla zapsat číslo jednoho opačného pohlaví. Byla už jsem možná trochu společensky unavena, takže mi nebylo divný, že mám tak hluboko do kapsy. Vypadalo to jako prazvláštní nádor na stehně a odstranění takového útvaru vyžadovalo se předklonit a mít ruku v kapse až po loket a tvrdě budovaná image prudké elegance byla nevratně fuč.

Nyní mám tento problém se svým jediným nositelným kabátem. S dírou v jedné kapse se dá žít. S velkou dírou v jedné a s malou dírou v druhé taky. Dokud ztrácíte jen krabičky od sirek, propisky a drobný bordel, tak je to v pohodě. Ale když vám tou ďuznou spadnou na zem sluchátka a zamotaj se vám kolem nohy, zatímco vám cizí pán v metru podává velký svazek klíčů, který jste potratili o metr dříve, a do toho všeho musíte ještě chytat propadající se mobil… S tím už se žít nedá, resp. dá, ale je to na hovno.

Kdybych tak byla schopna to opravit, dokud je díra malá a škody žádné. Jenže když je díra mrňavá, tak to nevadí. A když je velká, tak už to je, podobně jako přišívání utrhlejch knoflíků, spravování kabelek, rozbitejch zipů a vyndávání zasunutejch tkaniček v kapuci jehlou jak u debilů, v kategorii megaVOSER – life is too short – zašiju si to večer/o víkendu (mañana/v důchodu)  Ale zatím se večer i o víkendu dycinky našlo na práci něco mnohem zajímavějšího.

Třeba hledání klíčů a krabičky cigaret, který jsem si ráno spolehlivě dávala do kapsy od kabátu!

Kdyby jenom dospívání, tyvole…

«
»