#552 „AŽ OD 1.“, „AŽ OD PONDĚLÍ“ ATD.
Posted: Březen 15th, 2013 | Author: Curvekiller | Filed under: Curvekiller | 9 Comments »Mí rodiče hubnou. Hubnou celej život. Ten boj s přebytečnejma kilama si vybavuju snad ještě z doby, kdy jsme se s bráchou prali o dudlík. Zvlášť můj táta je na dietu expert, protože už nějakejch pětadvacet let hubne, poctivě a v neměnným tempu, podle mýho odhadu zhruba +3 kila za rok. Ani konstantně stoupající ručička na váze mu ale na zarputilosti neubírá, zvlášť v půlce měsíce nebo ke konci týdne u něj vidím odhodlání revolucionářů, který toužej po letech plánů konečně dobýt Bastilu, svrhnout monarchu a ulehčit teřichu nějaký to kilčo. Bohužel se ty velkolepý plány vždycky zakuklí do kouzelný formulky „až od 1. dubna“ nebo „hned od pondělí“.
Jasně, je sakra těžký postavit se svejm neřestem čelem. Vůle není pevná, když si má odepřít slaninku v deset hodin večer. A knedlíky s vajcetem se za dušenej hrášek taky nevyměňujou zrovna snadno (táta taky nejdýl vydržel tzv. steakovou dietu, kdy si první tři dny směl dopřát flák masa – druhou půlku tejdne, kdy už měl dlabat jen pohanku a různý zeleniny, který by ani vyhladovělej králík nechtěl chroustat, už ale samozřejmě zapíchl a jel zas až další tejden od znova steaky). Jenže empirie ukazuje, že tohle odkládaní zápasu s požitkářskejma závislostma je jen projevem nerozhodnosti – a že pak člověk beztak zas vyměkne a zůstane jen ozvěna prázdnejch předsevzetí.
Alibistický „až od 1.“ a „až od pondělí“ jsem zkrátka slyšel milionkrát. A i když mi trvalo asi deset let, než jsem je plně pochopil, patnáct let, než jsem je rodičům omlátil o hlavu, a dvacet let, než jsem u nich pokaždý chytil záchvat smíchu, sraly mě vlastně celou tu dlouhou dobu. A serou mě doteď. Nerozumím totiž tomuhle měkejšství, kdy člověk něco moc a moc chce (jinak by o tom tři dekády nemlel), a přitom se nedokáže hecnout, zatnout zuby a jet hned teď a tady.
Já sám mám třeba úplně nejradši společenský alkoholový dýchanky s kámošema, skrz který občas proletí nějakej ten regiment panáků – nedělalo by mi ale problém se jich vzdát. Klidně hned. Koneckonců je to zdravý, už toho bylo dost, detox potřebuju, chci čistou hlavu a ne si ničit mozek a játra alkoholem. A víte co, vrhnu se na to hned. Začnu okamžitě! Teď mi ale vlastně dochází, že zrovna odjíždím na jednu víkendovou chatu, kde se bude strašně chlastat… takže až od pondělí, OK?