#38 ROZBITÝ SKLO NA IPHONU

Svůj první mobil jsem si koupil za bůra v devětadevadesátym a posléze se zařekl, že už za telefon nikdy žádný peníze nedám; nejrůznější nové i staré přístroje jsem pak v průběhu let dostával od rodiny, přátel či zaměstnavatelů. V roce 2008 jsem si koupil iPhone a po dvou letech jeho používání mám pocit, že jsem svoje předsevzetí ani neporušil – iPhone je mnohem víc než telefon, iPhone je především fetiš. Nedovedu si totiž představit jiný přístroj, který bych ochotně a rád využíval skoro tři čtvrtě roku, i když by mu nefungovalo tlačítko pro zamykání dotykového displeje, nebo dva měsíce s rozbitým displejem.

U lidí, co mají iPhone, je téma rozbitého displeje docela dobrá opening line. Zažil si to v podstatě každej a popisy příhod, který ke zmíněný katastrofě vedly, jsou mnohdy velmi zábavný. Ne ta moje.

Vcelku mě ani nesere, že se mi to stalo (jak řikám, nevyhne se tomu nikdo), spíš to, jak se to stalo. Nebudu vám lhát: již jsem tu myslím naznačil, že se nevyhýbám občasnému nemístnému popíjení alkoholických nápojů. Kdyby mi pod jejich vlivem iPhone spadnul někde na zem, neřeknu ani popel; člověk musí počítat s tím, že jemná motorika může být konzumací etanolu mírně narušena. (Koneckonců, už mi jednou ožralýmu spadnul do (naštěstí spláchnutého) záchodu a pár dní se z toho vzpamatovával, ale to je úplně jiný příběh, který sem rozhodně nepatří.)

Ale že jednou strávím večer u mátového čaje s lesním medem, telefon si položím vedle postele a pak si na něj ráno, zcela střízlivý, v báječné náladě a se sluncem v duši, šlápnu, tak to fakt nasere.

Tak voproti tomuhle šikulovi jsem žabař.

Follow

Svůj první mobil jsem si koupil za bůra v devětadevadesátym a posléze se zařekl, že už za telefon nikdy žádný peníze nedám; nejrůznější nové i staré přístroje jsem pak v...