#644 REAKCE FOTBALISTŮ NA NEPROMĚNĚNOU ŠANCI
Posted: Červenec 29th, 2013 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 5 Comments »Já mám fotbal tuze rád; paradoxně mě na něm nejvíc rajcuje fakt, že ze sportů, ve kterejch rozhodujou góly, jich ve fotbale padá zdaleka nejmíň. Fotbal je proto hra, kterou může rozhodnout sebemenší chybička, takže docela dobře chápu, že zazdít loženku neni úplně žůžová situace. Ale nad reakcema některejch fotbalistů po spálení tutovky mi fakt zůstává rozum stát. Chytání se za hlavu, škubání vlasů, bušení hlavou o zem, spínání rukou, pohledy k nebi a ještě mnohem víc.
Fantastický je to zejména v první český lize. Co totiž českejm fotbalistům chybí na technice, rychlosti a bojovnosti, to doháněj dramatickym talentem. Když člověk náhodou zapne fotbal typu Příbram vs. Znojmo, může si bejt skoro jistej, že to skončí nula nula a oba týmy budou mít v celym zápase jedinou šanci. Zároveň ovšem člověk najisto ví, že dva dotyčný, který tu šanci budou mít, předvedou po jejím neproměnění větší divadlo než Donutil ve Zlatý kapličce.
Ještě horší je mít člověka, co fotbalový neúspěchy takhle prožívá, za spoluhráče. Zatímco totiž při fotbale jedenáct na jedenáct je na hřišti tolik lidí, že když jeden chvíli buší hlavou o pažit, ostatní ho relativně v klidu zastoupěj. Když ale hrajete fotbal pět na pět, je vcelku jasný, že pokud váš útočník ještě zpytuje svědomí vleže v opačnym vápně, zatímco soupeř už dávno rozehrál, musí vcelku logicky dojít k situaci jak z fotbalové učebnice, který se říká přečíslení.
Takže chápu, když po spálený šanci útočník nakopne tyčku, zařve si nebo nějak jinak dá najevo aktuální nelibost nad svym kopytovstvím. Pokud je ale ještě pět vteřin poté nešťastnej jak šafářův dvoreček a vypadá, že prožívá větší drama než Maryša s Černou labutí dohromady, mám pocit, že by stálo za to, kdyby za nim přispěchal rozhodčí a nabídnul mu oprátku, kvér a wakizaši. Gólotruchlení by se tak podle mě podařilo vymýtit sakra rychle.