Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #615 CHRÁPÁNÍ

#615 CHRÁPÁNÍ

Posted: Červen 17th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 25 komentářů »

Miluju spánek. Miluju ho natolik, že když mě někdo probudí, považuju ho pár minut za svýho úhlavního nepřítele; zatím jsem to teda neměl možnost vyzkoušet, ale jsem přesvědčenej, že kdyby mě odvážnej hasič vytáhl uprostřed noci z hořícího baráku, budu na něj nejdřív pekelně nasranej a až teprve časem mi dojde, že bych mu měl bejt spíš vděčnej. Ale neni třeba si vymejšlet takhle za vlasy přitažený příklady; stačí situace, když usínáte v jedný místnosti s někym, koho moc neznáte, a on vám uprostřed temný noci připraví nemilý překvapení.

Pamatuju si kamarádku svojí bejvalý ženy, která jednou přespala v naší sídlištní garsóně. Byla to holka hubená, něžná blondýnečka, čtyřicet kilo i s postelí, takže když jsme všichni tři usínali v jedné místnosti, netušil jsem, že mě za pár hodin probudí souboj dvou divokých prasat, z nichž jedno je ozbrojené motorovou pilou. Dost mě to znepokojilo; tehdejší žena měla ráda zvířata, to ano, ale kňouři v našem bytě? Vzpomněl jsem si ovšem, že nás ta dívka večer varovala, že „trochu chrápe“. Rozkoukával jsem se v setmělém pokoji a nebylo pochyb: zvuky vydávala blondýnečka.

Říká se, že na chrápajícího pomáhá zamlaskat. Nevím, jaký s tím máte zkušenosti, já mám teda pocit, že je to na úrovni rady „když dostaneš do koulí, skákej po patách„. Vyzkoušel jsem to tenkrát několikrát; bohužel se ale ukázalo, že blondýnečka na to nereaguje utišením, ale změnou zvířete. Když se mi po dvaceti minutách soustředěného mlaskotu podařilo vyvolat zvuk, který zněl jako orgasmický výkřik veverky, kdyby teda veverky měly orgasmus, bylo to ještě znepokojivější než původní černá zvěř, takže už jsem raději nemlaskal a šel se radši schoulit do koupelny, jejíž dveře aspoň pár decibelů odfiltrovaly.

Nutno teda podotknout, že chudera holka měla s nočními koncerty nějaký chronický problém, takže si ráno byla vědoma svých hříchů. Nejhorší rána jsou totiž po podobný noci s člověkem, kterej něco podobnýho odmítá připustit. „Co je, ty ses špatně vyspal?“ zeptá se takovej jedinec (pochopitelně do růžova vyspinkanej), zatímco já srkám druhý kafe, abych se aspoň trochu nakopnul. Nemám rád násilí; když ale přijdete v sobotu ve dvě ráno na diskotéce za vyhazovačem se slovy „máš nějakej problém?“, považuju za pochopitelný, když vám ji gorila napálí. Pokud ráno vypadáte, jako byste spali půlku noci vobtočený kolem hajzlu, proto, že jste spali půlku noci obtočený kolem hajzlu, protože všude jinde drnčely stěny, a člověk, co za to může, vám řekne „Já nikdy nechrápu, já teda ne!“ je to podle mě pochopitelný úplně stejně.

«
»