Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #566 ŽELVA BOBEŠ

#566 ŽELVA BOBEŠ

Posted: Duben 5th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 18 komentářů »

Kdosi se mě před časem ptal, proč se na blogu vlastně neobjevují žádné hejty týkající se otcovství, jestli je to všechno tak děsně v pohodě, že to nestojí za hejt. Vlastně jo; s jedinou výjimkou, a tou jsou dětské hračky.

Ani tak nemluvím o tom, že naprostá většina dětských hraček je jedovatě barevná, aby to dětské oko zaujalo. Výtvarný cit spousty uměřených gentlemanů by sice mohl být dotčen, neboť štěrchátka nebývají barevně sladěna s pastelovými odstíny jejich obývacích pokojů. Já sám ovšem ve shodě s lezouny preferuji před pastelovými barvami tóny syté, takže stavění věže ze řvavě žlutých, červených, zelených a modrých kostek považuji z hlediska elementární estetiky naopak za velmi uspokojivé. Mnohem horší jsou okamžiky, když se člověk v noci vrací domů z večírku, na kterém nad ním vyhrálo třetí pivo, snaží se být co nejtišší a pak plnou vahou došlápne na tu nejmenší červenou kostičku z věže, která se bůhvíproč válí u jeho strany postele. Kdepak, není jednoduchým úkolem tančit bolestí na jedné noze a přitom sprostým nadáváním neprobudit ani přítelkyni, ani potomka.

Zcela spolehlivě nejhorší jsou ale hračky, které vydávají reprodukované zvuky. A. se tuhle skamarádila se sousedkou odnaproti, která už má dva odrostlejší synky a další potomstvo neplánuje, takže Attila junior dostal plnou tašku hraček. Ta nejzrůdnější se zove Bobeš a je to plastová želva. Kdykoliv se Attila dotkne jejího krunýře, ozve se nejdementnější písnička na světě, která se ovšem Attilovi juniorovi tuze líbí.

“Bóbeš, Bóbeš, budeme se hrať, je to zábava, učiť sa počítať,” vyhrává tak ta stvůra v našem obýváku od rána do večera kromě těch pár desítek minut, co Attila junior přes den prospí. Ano, ještě ke všemu je to slovensky; A. říká, že je tam ve skutečnosti “Pobež, pobež, budeme sa hrať”, což je možná pravda, ale rozhodně to nedělá popěvek méně nesnesitelným. A zatím se tedy držím, ale stejně mám pocit, že dříve nebo později Bobeš nedopatřením spadne z balkónu. Odrazuje mě od toho jedině to, že že si nejsem jistý, jak by Attila junior akceptoval klasickou výmluvu o farmě,  na kterou se posílají stará plastová zviřátka na dožití…

To je Bobeš. Pokud by se ptal, jestli u vás může bydlet, v žádném případě ho nepouštějte dál.

«
»