Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #882 NEVRACENÍ KNÍŽEK

#882 NEVRACENÍ KNÍŽEK

Posted: Leden 19th, 2015 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 27 komentářů »

Miluju papírový knížky. Ano, znám nepopiratelný výhody, jaký v sobě skrývá elektronická čtečka, ale dobrovolně bych si ji nikdy nepořídil. Napadá mě totiž taková analogie (poslední dobou trošinku curvekillerovatim, ale odpustit si to nemůžu): je to stejný jako se sexem. Šprcka je někdy bezpochyby rozumná volba, ale co si budem řikat, s šukáním bez gumy se to srovnávat nedá.

Přestože knížky miluju, nejsem na ně nikterak cimprlich. Někdo si při čtení balí knížky do novin a meje si ruce před každým otočením stránky. Já naopak ocením, když je knížka řádně očtená. Jednou jsem omylem strčil svazeček Heineho veršů do pytliku s jahodama a nijak mě to nedrásalo, kafe si na stránky leju zcela pravidelně a když mi kdysi Feynmanovy paměti spadly do Vltavy, tak jsem se taky nečílil, vytáhnul je, vrazil na topení a za pár hodin spokojeně pokračoval ve čtení.

Proto taky ochotně a rád lidem knížky půjčuju; nemám problém s tím, když po vrácení působí, že prošly nějaký krávě minimálně půlkou žaludků. Blbý ale je, že se mi spousta knížek nevrací. Ono je to pochopitelný: když si někdo půjčí knížku a nezačne ji číst hned, strčí ji do knihovny, sejde z očí, sejde z mysli a neštěstí je na světě. Když mě někdo v hospodě pumpne o pětibábu na panáky, dostat ji zpátky neni zas až takovej problém: až toho člověka potkám příště, tak nějaký chechtáky u sebe má a když ne, tak mu prostě vrazím číslo účtu a prachy tam časem přistanou.

Jenže půjčenou knížku u sebe nosí málokdo a přes internet se taky vrátit nedá. Jasně, pokud jste nějaký spisek půjčili člověku, se kterým se vídáte takřka na denní bázi, třeba kolegovi, nejlepšímu kámošovi nebo tý hezký zpikovaný barmance z nonstopáče na Leteňáku, můžete do něj pravidelně kérovat tak dlouho, až si jednou vzpomene a přinese jí. Pokud jste ale knížku půjčili někomu, s kým se vídáte spíš náhodně, je to dost zapeklitý; jít s ním na pivo jenom proto, aby vám tu knížku vrátil, asi nechcete, psát mu a honit ho, ať vám inkriminovanej svazek kouká okamžitě dotlačit, je trapný, takže situace je v podstatě neřešitelná.

Využiju tudíž týhle platformy, abych zdvořile připomněl následujícím hříšníkům, že maj u mě vroubek.

Adam: Svět podle Garpa (pět let, kámo, PĚT let!)
Magdaléna: Chazarský slovník
Petr: Dějiny šílenství
Petra: Vlastní podvojné účetnictví Christie Malryho
David: My, zvířata

Kromě toho postrádám Moskva Petuški zpáteční, Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye a Karkulína ze střechy. Očekávám, že špinavci, kterejm tyhle moje knížky skončily v drápech, se dobrovolně přihlásej v komentářích, než to budu nucenej hnát na vyšší místa!

«
»