Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #522 NAPRÁZDNO PUŠTĚNÁ TELEVIZE

#522 NAPRÁZDNO PUŠTĚNÁ TELEVIZE

Posted: Únor 1st, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 10 komentářů »

Nebudu se tvářit, že bych odmalinka televizí pohrdal; v devadesátkách byla televize výborný médium. Internet byl v plenkách, satelit jsme nikdy neměli, takže zdravej vývoj pubertálního hocha měl tenkrát na starost pověstný program OK 3, na kterém v noci pouštěli zápasy NHL na střídačku s Milostnými pozdravy z kožených kalhot a Josefínou Mutzenbacherovou. A nešlo jenom o chlívárny, v televizi jsem poprvé viděl spoustu zásadních filmů, a co teprve ve spojení s fenoménem zvanym VHS. (Véháeska byla, milé děti, taková oldskúlová fleška. Byla velká asi jako stovka flešek současnejch a vešlo se na ni mnohem menší množství dat.) Jenže od doby, co jsem si pořídil rychlý připojení k internetu, se televize stala jaksi zbytečnou.

Jsa bytostí hrdou a nepoddajnou (“Pane Attila, vy budete mít velký problémy se šéfama,“ řekla mi moje první psycholožka, „a sám šéfa taky radši nikomu nedělejte.“), odmítám se prostě podřídit diktátu programovejch ředitelů. Takže televizi nevyhledávám, byť jí musím přiznat jistá pozitiva: sportovní přenosy po internetu ještě nejsou přivedené k dokonalosti a občasné desetiminutové surfování po kanálech má jistý půvab. Při tomto způsobu krátkodobé relaxace si totiž vždycky krásně uvědomím, jak jsou mi všechny velký a bolestný problémy tohohle světa u prdele, což má velmi pozitivní terapeutický účinek.

Co mě ale děsí, je naprázdno puštěná televize. Takový ty okamžiky, kdy přijdete s dortem a boňboňiérou popřát tetičce k svátku, tetička v kuchyni myje nádobí a v obejváku jí řve televize, přímej přenos z lukostřelbový ligy, a když se zeptáte tetičky, proč na to kouká, se sebejistotou nedoslýchavé osoby vám vysvětlí, že je to zajímavý dokument o holokaustu. Nebo v jedný korporaci, kde jsem dělal, měly holky na recepci neustále puštěnou televizi, ale za sebou! Ty vole, za sebou!!! Tam by mi hráblo dvou dnech, šel bych k tomu, kdo to nařídil, do kanclu a tam ho ty vole ocejchoval sešívačkou.

V prosinci se k nám přes můj tichý, vpravdě gándhíovský odpor jedna televize přistěhovala. Za měsíc a půl našeho společného soužití jsem si ji pustil jednou a dost jsem toho litoval, protože zrovna dávali Superdebatu před prvním kolem prezidentských voleb. Spíš kolem ní jenom tak procházim. Dávám si na ní bacha. Mám ji pod kontrolou. Sleduju její čas. Protože kdyby byla moc často puštěná naprázdno, mohlo by se jí klidně stát, že uklouzne ve sprše.

Nejlepší film mladýho Svěráka je Akumulátor I.

«
»