#730 MEDIÁLNÍ REKAPITULACE UDÁLOSTÍ ROKU

Patří to ke konci roku stejně jako plastový stromečky se svíčičkama zářivejch barev v nákupních velechrámech. Ty ovšem nastupujou dle libosti soudruha nástěnkáře ještě dřív, v listopadu bejvá zpravidla pozdě. Soudruh šéfredaktor naštěstí nemůže zavelet dřív než nastane dvanáctej měsíc – přinášet přehled “jak jsme to zkouleli s letošním rokem” v říjnu by bylo blbý i na Šafra.

Takže jedno číslo naprostý většiny časopisů, snad s výjimkou Včelařství, Světa okují a Mojí kanalizace, je v prosinci zabitý kvůli shrnutí posledních dvanácti měsíců. V televizi se takovýmuhle šmélu řiká střihák a nevim, jak to máte hozený vy, ale když se mně nějakej šmajdák snaží prodat podruhé tu samou věc, čuju čertovinu a vztyčuju prostředník.

Časopisecký střiháky maj eště ten malus, že domácí politicko-ekonomický záležitosti jsou posledních dvacet let z mediálního hlediska průser na průser, čili rozhodně ne věci, na který by si člověk rád zavzpomínal. Samozřejmě: občas do přehledu pronikne nepozornejm editorům nějaká událost ze světa. Nedělejte si ale žádný naděje: takřka jistě to bude smrťák, ať už indivindi přirozeně nebo v nějaká ta katastrofička.

A ano, každej rok je tam pár našich sportovců, jenže ty obvykle zazářej v nějaký obskurní disciplíně, jejíž pravidla jste  sice během březnovýho oslavnýho zpravodajskýho šotu pochopili, ale v prosinci už jste zapomněli i samotnej název sportu, natož aby vám připadalo obdivuhodný, že někdo dokáže nejrychlejc na celičkym světě sesbírat rozsypaný skleněnky do pytlíku.

Follow

Patří to ke konci roku stejně jako plastový stromečky se svíčičkama zářivejch barev v nákupních velechrámech. Ty ovšem nastupujou dle libosti soudruha nástěnkáře ještě dřív, v listopadu bejvá zpravidla pozdě....