Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #695 PRDY V UZAVŘENÉM PROSTORU

#695 PRDY V UZAVŘENÉM PROSTORU

Posted: Říjen 8th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 14 komentářů »

Dneska to bude zase jen o chlapech, protože – jak už víme z předchozích hejtů – holky neprděj a nekakaj. Mužský pokolení to ale zvládne vydatně obstarat samo. Větry jsou s jeho existencí svázaný absolutně a celoživotně – od prvních prdíků až po poslední předsmrtný pšouk, pořád jsou příznakem toho, že trávicí systém funguje a že se v něm odehrávají nejrůznější procesy. Procesy mnohdy sice nevonné, stále však životadárné.

Výpary z toho vzešlé musí ven, pokud nechce mít člověk bolavý bříško, jako měli toho času i Medvídek Pú nebo Jindra Hojer (ne, to nebylo z třešní). Moudrý muž ale nejpozději v deseti letech pochopí, že se hodí tyto plyny upouštět nenápadně, v ústraní, ideálně v prostoru otevřeném či adekvátně větraném. Bohužel osob takto osvícených je na světě pomálu – přímá úměra mezi věkem a schopností přizpůsobit geografii prdění u některých zoufalců nefunguje. Takže člověk za svůj život potká mnoho hrdinů fekální doby, chrabře si usírajících s maximální pompou, s touhou po ráně o co nejvíce decibelech a s maximálním indexem puchu.

I tuhle honbu za nadnárodním věhlasem dokážu pochopit, stejně jako prdy ve fotbalový šatně nebo v lapáku, kde si nikdo moc nehraje na slečinky. Jako naprostej hovadismus však vnímám usírání si v těsnejch uzavřenejch prostorách. Pokud stojim v metru nebo musím snýst desetihodinovej let a někde poblíž cejtim tchoře, co v pravidelnejch intervalech testuje svůj arzenál biologickejch zbraní, pak bych se nejradši stal fandou džihádu a danej dopravní prostředek spálil na uhel.

Pachatel se nehledá snadno: Ono je totiž těžký jít po čistě pachovejch stopách ve chvíli, kdy se snažíte zadržet dech a udržet si plíce nekontaminovaný. Obvykle to ale zvládnu a dojdu až k místu vzniku smradu, kde často sedí slečna s jakýmsi pánem. V návaznosti na jednoduchou vylučovací metodu, naznačenou v prvním odstavci, pak slečnu poprosím, ať si zacpe ouška, a tomu zmrdovi řeknu, že jestli si ještě jednou usere, narvu mu levou filánž do prdele. Slečna se začervená a usměje. Má totiž radost, že tahle fekální doba má i svý drsný šerify. A tenhle hejt budiž obecní vyhláškou jednoho z nich.

«
»