Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #508 LIDI, CO NECHÁPOU ELEMENTÁRNÍ ZÁKLADY LOGIKY

#508 LIDI, CO NECHÁPOU ELEMENTÁRNÍ ZÁKLADY LOGIKY

Posted: Leden 14th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 49 komentářů »

Od začátku mi bylo jasný, že tenhle hejt nepochopí jen tak každej. Poslal jsem ho mailem Curvekillerovi, kterej na základce úspěšně řešil na matematický olympiády, s otázkou, jestli ho pochopil. “Ty vole, ani hovno,” stálo v odpovědi. Trochu mě to překvapilo, ale co se dá dělat: tenhle hejt pochopí ještě mnohem míň lidí, než jsem si myslel původně. Ale pomoct si nemůžu: zvládnutí aristotelských sylogismů je nutným krokem k tomu, aby byl člověk schopný racionálně debatovat. Protože každý samozřejmě může mít svůj názor, ale pokud nemáte svůj názor podpořený argumenty, nejedná se o názor, ale o předsudek.

Debata o hužvologii probíhající v restauračním zařízení kolem jedenácté večer.

Nějaká osoba, expert na hužvologii (dále jen Noenh), vypráví strašně zajímavou historku ze svého oboru: “No, takže Winston Cromwell, zakladatel moderní hužvologie, zjistil, že všichni duzdráti jsou žiguzmí a některý žiguzmí jsou čulibrci, takže dokázal, že některý duzdráti musej bejt čulibrci.”
Attila (nebo jinej člověk, kterej chápe elementární základy logiky) (dále jen Anjčkchezl): “Počkej, to je blbost, ne?”
Noenh (dále jen N): “Ne, tak to je.”
Anjčkchezl (dále jen A): “Ale co když jsou čulibrci právě ty žiguzmí, který nejsou duzdráti, co? To pak žádnej duzdrát nemůže bejt čulibrk.” (Poznámka pro absolventy nějaké přednášky z teorie modelů: všimněte si, že A zbytečně nevytahuje námitku týkající se potenciální prázdnosti modelů.)
N se hluboce zamyslí.
Člověk, co nechápe elementární základy logiky (dále jen Čcnezl): (útočně) “Tak N to snad musí vědět líp, ne?”
A (dobromyslně): “Tak N se moh splést, ne?”
Č: “A ty jako rozumíš hužvologii? Tak schválně, co to jsou jako ty duzdráti, co?
A: „No to nevim.“
Č: „No to se nedivim. To nevim ani já, a to dělám v hužvologickym ústavu.“
A vzdychne.
N se probere ze zamyšlení a zeptá se A: “Jak že jsi to říkal?”
A: “No co kdyby byli čulibrci jenom ty žiguzmí, který nejsou duzdráti, ne? To pak žádnej duzdrát nemůže bejt čulibrk.”
N se opět zamyslí.
Č: (k A) “Ty teda nejseš moc sympatickej. To často machruješ o věcech, kterejm vůbec nerozumíš?“
A mávne rukou: (k Č) „Nech to bejt.“
N stále přemýšlí. Zjevně je opilejší než A.
A: “A nemohl ten Winston Cromwell zjistit, že některý duzdráti jsou žiguzmí a všichni žiguzmí jsou čulibrci? To by pak muselo platit, že některý duzdráti jsou čulibrci.” (Poznámka pro absolventy nějaké přednášky z teorie modelů: existenční kvantifikátor v hlavním předpokladu nám tentokrát samozřejmě zajišťuje neprázdný model.)
Č: (výsměšně) “Dyť říkáš to samý, jako říkal N.“
A: „Neříkám.“
Č: „Říkáš, to poznám i já, a přitom dělám na hužvologii jenom údržbáře.”
N: (zbystří) “Jaks to řikal?”
A: (pomaleji) “Že některý duzdráti jsou žiguzmí a všichni žiguzmí jsou čulibrci, takže musej bejt některý duzdráti čulibrci.”
N: (v náhlém prozření) „No jasně. Já jsem pako. Takže rozumíš, jak to myslim.“
Č: „To je přece jasný.“

A se chce zabít.


«
»