#508 LIDI, CO NECHÁPOU ELEMENTÁRNÍ ZÁKLADY LOGIKY

Od začátku mi bylo jasný, že tenhle hejt nepochopí jen tak každej. Poslal jsem ho mailem Curvekillerovi, kterej na základce úspěšně řešil na matematický olympiády, s otázkou, jestli ho pochopil. “Ty vole, ani hovno,” stálo v odpovědi. Trochu mě to překvapilo, ale co se dá dělat: tenhle hejt pochopí ještě mnohem míň lidí, než jsem si myslel původně. Ale pomoct si nemůžu: zvládnutí aristotelských sylogismů je nutným krokem k tomu, aby byl člověk schopný racionálně debatovat. Protože každý samozřejmě může mít svůj názor, ale pokud nemáte svůj názor podpořený argumenty, nejedná se o názor, ale o předsudek.

Debata o hužvologii probíhající v restauračním zařízení kolem jedenácté večer.

Nějaká osoba, expert na hužvologii (dále jen Noenh), vypráví strašně zajímavou historku ze svého oboru: “No, takže Winston Cromwell, zakladatel moderní hužvologie, zjistil, že všichni duzdráti jsou žiguzmí a některý žiguzmí jsou čulibrci, takže dokázal, že některý duzdráti musej bejt čulibrci.”
Attila (nebo jinej člověk, kterej chápe elementární základy logiky) (dále jen Anjčkchezl): “Počkej, to je blbost, ne?”
Noenh (dále jen N): “Ne, tak to je.”
Anjčkchezl (dále jen A): “Ale co když jsou čulibrci právě ty žiguzmí, který nejsou duzdráti, co? To pak žádnej duzdrát nemůže bejt čulibrk.” (Poznámka pro absolventy nějaké přednášky z teorie modelů: všimněte si, že A zbytečně nevytahuje námitku týkající se potenciální prázdnosti modelů.)
N se hluboce zamyslí.
Člověk, co nechápe elementární základy logiky (dále jen Čcnezl): (útočně) “Tak N to snad musí vědět líp, ne?”
A (dobromyslně): “Tak N se moh splést, ne?”
Č: “A ty jako rozumíš hužvologii? Tak schválně, co to jsou jako ty duzdráti, co?
A: „No to nevim.“
Č: „No to se nedivim. To nevim ani já, a to dělám v hužvologickym ústavu.“
A vzdychne.
N se probere ze zamyšlení a zeptá se A: “Jak že jsi to říkal?”
A: “No co kdyby byli čulibrci jenom ty žiguzmí, který nejsou duzdráti, ne? To pak žádnej duzdrát nemůže bejt čulibrk.”
N se opět zamyslí.
Č: (k A) “Ty teda nejseš moc sympatickej. To často machruješ o věcech, kterejm vůbec nerozumíš?“
A mávne rukou: (k Č) „Nech to bejt.“
N stále přemýšlí. Zjevně je opilejší než A.
A: “A nemohl ten Winston Cromwell zjistit, že některý duzdráti jsou žiguzmí a všichni žiguzmí jsou čulibrci? To by pak muselo platit, že některý duzdráti jsou čulibrci.” (Poznámka pro absolventy nějaké přednášky z teorie modelů: existenční kvantifikátor v hlavním předpokladu nám tentokrát samozřejmě zajišťuje neprázdný model.)
Č: (výsměšně) “Dyť říkáš to samý, jako říkal N.“
A: „Neříkám.“
Č: „Říkáš, to poznám i já, a přitom dělám na hužvologii jenom údržbáře.”
N: (zbystří) “Jaks to řikal?”
A: (pomaleji) “Že některý duzdráti jsou žiguzmí a všichni žiguzmí jsou čulibrci, takže musej bejt některý duzdráti čulibrci.”
N: (v náhlém prozření) „No jasně. Já jsem pako. Takže rozumíš, jak to myslim.“
Č: „To je přece jasný.“

A se chce zabít.

Follow

Od začátku mi bylo jasný, že tenhle hejt nepochopí jen tak každej. Poslal jsem ho mailem Curvekillerovi, kterej na základce úspěšně řešil na matematický olympiády, s otázkou, jestli ho pochopil....