Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #507 DOMÁCÍ ZVÍŘATA, KTERÝ NESNESOU ZAVŘENÝ DVEŘE

#507 DOMÁCÍ ZVÍŘATA, KTERÝ NESNESOU ZAVŘENÝ DVEŘE

Posted: Leden 11th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 17 komentářů »

Já na mazlíčky nikdy nebyl. Zvlášť jsem opovrhoval křečkama nebo morčatama – nikdy jsem nechápal motivaci lidí, který zavřou na samotku kuličku chlupů, a pak ji výsměšně x let pozorujou, jak běhá tak dlouho dokola, než vyčerpáním chcípne. A do toho jen vyndávaj bobky nebo mění vodu. To už radši čumět do kamen.

Teď už ale výhody týhle zvířeny chápu. Člověk je má po ruce a přitom ho neprudí ve chvílích, kdy si chce dopřát kousek soukromí. Morčeti je to šumák, to si chroustá svůj jetelburger a pak jde běhat na centrifugu. Jenže pes nebo kočka, ty musej být za každou cenu u toho, těch se nezbavíte.

Vím to od svýho kocoura, klasicky vychcanýho stvoření, který se tváří, že neumí do deseti počítat, když chce podrbat, terorizuje vás šíleným řevem, když má prázdnou misku, a v duchu neustále spřádá plány, jak si ukrást plátek šunky nebo jak vás odlákat od kuchyňský linky zrovinka ve chvíli, kdy vykosťujete kuřecí stehna.

Vynutit si různejma záludnostma volnej přístup do všech místností v bytě, to je pak jeho mistrovská disciplína, na níž se už projevily roky praxe. Skokem na kliku a využitím fyzikálního zákonu páky to začínalo. Jenže jak ten parchant zesílil, tak to skončilo tím, že si třeba špatně dovírající dveře do koupelny zvládne sám vyrvat drápama se silou Arnolda v nejlepších letech. Už je to tradiční rituál, kdy vlezu do sprchy, párou si tam udělám pěkný teplíčko, když v tom najednou se někdo začne zuřivě dobývat dovnitř. Po deseti minutách úpěnlivýho boje se dveře rozletí dokořán, vleze do nich kocour a s výrazem „Co se to tady sakra děje za bordel? Aha, ty se sprchuješ. Tak to je nuda, to zas jdu…“ se otrávěně otočí a odkráčí pryč. A dveře rozglábený dokořán samozřejmě nechá za prdelí.

Ještě horší je to ale se psama. Jedna moje kamarádka měla obrovskýho německýho ovčáka, kterej by dle mýho laickýho odhadu zvládl zhruba do minuty a půl sejmout kompletní výsadkovou jednotku SS. Tenhle drsňák byl starej, mrzutej a na svou paničku jaksepatří fixovanej, takže když si ji vzal nějakej ctitel do parády a ozývaly se hrdelní výkřiky, musel být ten štěkající démon přikurtovanej k trubce v garáži snad ocelovým lanem, aby to neskončilo pohromou. S menšíma psiskama to je ale taky průser, pokud to maj v tlamě podobně nastavený. Páč je můžete buď zavřít do jiný místnosti a poslouchat zoufalý vytí, kterým jako by oplakávaly všechny oběti psího holocaustu, nebo ho vpustit dovnitř a nedobrovolně se smířit se sexem ve třech, protože vám ten čokl bude průběžně voprcávat nohu. Anebo si sedne hned vedle s šibalským výrazem, že pán situace je tu on a když se během muchlovačky nebudete hezky chovat, hodně brzo vymění tu ohlodanou kostičku za vaše kulky. Což taky nepotěší, protože cizí pozorovatel při sexu nikomu moc nepřidá – i když to neni vlastní matka, ale jenom maltézskej pinč.

Jak říkám… zlatý morčata.

«
»