#905 NEDODRŽOVÁNÍ DRESS CODE
Posted: Březen 17th, 2015 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 28 Comments »Moje holka B. v lednu přišla s tím, že v březnu spolu jdeme na udílení cen Czech Grand Design do Staváku. Dychtivě jsem přisvědčil a těšil se jak Hurvínek na táborák, posléze jsem si ovšem povšimnul, že mi B. v nejrůznějších okamžicích našeho společného soužití naznačuje, že se k této akci váže dress code „creative black tie“ (ať už to znamená cokoliv) a že kdybych se mu vzpíral, mohl by z toho na ni (tudíž posléze i na mě) přijít smutek. Vygoogloval jsem si, co to znamená, položil několik všetečných doplňujících dotazů a posléze z výrazu B. pochopil, že v mém případě má být ten tie rozhodně víc black než creative.
Byly doby, kdy jsem při každém navlékání libovolně střiženého kvádra trpěl jako zvíře. Dospěl jsem už ovšem z chlapce v muže a pochopil, že tenhle odpor je nesmyslný: sako prostě sluší každýmu a pokud si v něm někdo připadá moc uniformně, tak ať si uvědomí, že naprostou většinu ženskejch uniformy tak nějak rajcujou. Smoking navíc mám, v podstatě nenošenej, měl jsem ho jenom na svatbě. Týden před akcí jsem si ho tedy pod dozorem vyzkoušel a následovalo drobné jejda: moje míry se zjevně mění dynamičtěji než pravidla etikety. Učím se v poslední době používat čtvero terapeutických uší: z věty „miláčku, tenhle smoking ti nesedí“ jsem bystře vydedukoval, že jiný smoking (sežeň si ho kde chceš, ale hlavně hopem) mi slušet bude, půjčil si ho za dva litry v půjčovně, koupil k němu vlastní košili, lakovky, dva motýlky a kapesníček a měl doma hezký večer.
No jo, no. Žijeme holt v Knedlíkově, kde oděvní zásady potírá všeobecná čecháčkovská snaha vochcat veškerý myslitelný pravidla. V Knedlíkově, v němž se do Národního divadla chodí ve vytahanejch svetrech, protože vzít si sako a košili, nedejbože oblek, není známka punku. V Knedlíkově, kde se i státní vyznamenání přebíraj ve flísce. (Doteď mi hlavou zní vyjádření Roberta Sedláčka, kterej je sice skvělej režisér, ale zjevně buran zemanovskýho ražení. Měl prý prostě potřebu ten rituál znesvětit – jsem fakt moc rád, že mu nedošlo, že ještě víc by ho znesvětil, kdyby stáhnul gatě a uprostřed Vladislavskýho sálu se vysral na podlahu.)