#176 TOČÍCÍ SE BAREVNÉ KOLEČKO

An open letter to my Macbook

Čau šéfe!

Tak začněme pozitivně. Sám o sobě seš skvělej, jedinečnej a báječnej. Den, kdy mi tě přivezli domů místo toho pitomýho Acera, by se zcela jistě dostal do Top 10 šťastných vzpomínek mého života, o tom žádná. Tvoje klady tu nemusím dvakrát popisovat, neboť slepě věřím, že čtenáři 1000 věcí jsou z větší části mac users než pc users a tudíž ví, jak seš perfektní, žeáno. Tvoje báječná pověst se dá snadno vyhledat ve všech oslavných článcích, recenzích či dokonce serverech, které ti jsou zasvěceny (až teda na ten decentní fail s OS Lion, ale to sem nepatří).

Chci ti ale už dlouho říct jednu věc. Strašně mě sere to tvý debilní točící se kolečko, kterým dáváš najevo své, patrně negativní, emoce…

Neumíš si ani představit, co všechno se ve mě vaří, když čekám, až se uráčíš otevřít nějakou tabulku nebo prohlížeč a nutíš mě sledovat hypnoticky se kroutící barevné spektrum. Fakt se mi z toho kolikrát točí (i) hlava, a to vzteky, protože co se čekání na otevření čehokoliv v tvém operačním systému týče, jsem nekonečně netrpělivá a zdržení u této příležitosti  považuju za vrcholovou oblož. Zvlášť, když na to hodně spěchám. Provokuješ mě? Zkoušíš, kolik toho vydržím, schválně to kolečko natahuješ, je to nějaké zenbuddhistické cvičení? Jo počkej, ty mi tím signalizuješ tohle?

Proboha, Macbooku! Já vim, že mám málo volný paměti, nemá cenu mi to připomínat ani si moc stěžovat, mě to sere úplně stejně jako tebe a taky tě kvůli tomu každou jednu minutu nebuzeruju upozorněním á la Your start up disc is almost full, protože přece voba kurva víme, že paměti zkrátka JE málo a že i když se snažim sebevíc, o moc víc jí nebude, protože všechny ty dokumenty, hudby, složky a podsložky, tabulky, fotky, prezentace, pédéefka, ertéefka, jépégéčka či avi.věci a v neposlední řadě taky aplikace prostě musím mít stále sebou. Co kdyby náhodou.. Co kdyby náhodou někdo něco (nebo klidně i já) narychlo potřeboval a já to u sebe neměla? Tak bude (budu…) mít stejně smolíčka pacholíčka, poňáč než si to skvrnitý duhový koleso strčíš za klobouk, už bude dost možná pozdě.

Jo, je to blbý, já vím, že nějaká jiná holka by s tebou zacházela úplně jinak a možná by tě i vypínala častěji než jednou za uherák a možná by tě čistila častěji než jednou za čas a možná by tě pravidelně promázavala nejen tehdy, kdy je to pro nás dva životně nutný, ale uznej sám – užil by sis tolik moc srandy s někym jiným? Ukazoval by ti někdo takový videa jako já? Psal by do tebe někdo jinej hezčí textový soubory než já? Dělal by s tebou někdo tak dobrý mejdany? Bral tě na zajímavá místa a seznamoval tě s takhle zajímavejma lidma? Má snad někdo hezčí tašky, ve kterejch by ses ocital, než já?

I don’t really think so.

Tak to, prosím, zklidni. A zamysli se, je-li nutné mi tuhle tvojí parádu ukazovat tak často a v tak znepokojivě krátkých intervalech.

Předem moc děkuju.

Forever yours, hugs and kisses,

Achjo Bitch

Jo a jestli máte teda Windows, tak si představte přesýpací hodiny, jestli tam ještě něco takového je.

Follow

An open letter to my Macbook Čau šéfe! Tak začněme pozitivně. Sám o sobě seš skvělej, jedinečnej a báječnej. Den, kdy mi tě přivezli domů místo toho pitomýho Acera, by...