#177 KRISTOVA LÉTA

“Vy zas nejste zas tak mladej, jak vypadáte,” řekl mi před časem pán, u kterého jsem byl na pracovním pohovoru. “No jo, třicet už mi bylo,” řekl jsem já, “a zrovna dvakrát radost z toho nemám.” “Třicítka ještě nic není,” řekl on, “sportujete?” Kývnul jsem: “Fotbal, kolo, squash…” “Tak to si počkejte na třiatřicet, to vás totiž všechno začne bolet,” řekl zas on a pak jsme si asi dvě minuty vyprávěli o zdravotních problémech, než nám oběma došlo, že jsem vlastně na pracovním pohovoru.

Místo jsem tenkrát nakonec nevzal, což je škoda, protože bych si s tim pánem dneska už asi tykal a mohl bych za nim v práci přijít a říct mu: “Ty vole, měl jsi pravdu.” Fakt nevim, čim to je, ale tou letošní třiatřicítkou se to nějak zlomilo. Nechci říct, že by mě před tim nikdy nebolelo nic, ale bolesti přicházely a odcházely tak nějak v rozumnym rytmu. Poslední dobou si ale připadám jako v nějakym absurdnim dramatu, protože odcházení se nějak nekoná.

Takže když si to všechno sečtu. Už několik měsíců mě pobolívá nějaká šlacha či co na levý noze vzadu. V červnu jsem při fotbale spadnul na rameno, něco mi tam luplo a v některejch krajních polohách bolí ramenní kloub doteď. Při dalšim fotbale jsem si narazil malíček na pravý a zápěstí na levý ruce, obojí rovněž stále cítím. Nedávno jsem se v noci probudil bolestí pravého kvadricepsu a o pár dní později zjistil, že mám natažený sval.

A kamarádka, který si přes Facebook na všechno tohle postěžuju a dodám doušku, že jsem už asi starej, tak místo toho, aby mi řekla, že přece nejsem starej, ale že jsem v nejlepších letech, tak mi napíše, že asi jsem starej, ale že to bude dobrý. Ty vole, když už jednou starej sem, tak už to asi lepší nebude, ne? No je tohleto možný? Řekněte mi, je tohleto možný?

Too old to rock’n’roll, too young to die…

Follow

“Vy zas nejste zas tak mladej, jak vypadáte,” řekl mi před časem pán, u kterého jsem byl na pracovním pohovoru. “No jo, třicet už mi bylo,” řekl jsem já, “a...