#463 ZPRAVODAJSKÁ HODINA

Člověk nemusí mít zrovna doktorát z mediálních studií, aby si uvědomil, že doba internetová úplně změnila zpravodajství. Tváří v tvář hukotu na webu (a nejen na něm) musí být všechno rychlejší, zábavnější, údernější, víc sexy a plný energie.

Ano, v době, kdy jde z netu všechno podstatný pochytit během pěti minut, by asi jen totálně ignorantský hovado rozhodlo, že se budou před osmou servírovat hodinový televizní zprávy. Jenže v Česku se našlo. A ne jen jedno – vzájemná snaha vyplenit si peoplemetrovou zahrádku vedla k tomu, že tři největší český televize zanesly do svýho vysílání zpravodajskou hodinku plnou pseudozpráv, směšnejch odhalení a rádobyanalýz.

Ono totiž vystlat hodinu reportážema není žádná sranda, zvlášť v naší zemi, kde se stane max jedna relevantní událost denně. Ze zahraničí na obrazovku dopluje leda nějaká ta tsunami a vypadený prso Lady Gaga, takže je potřeba dlouhý minuty vyplnit obskurnostma, proti kterým jsou i parodický reportáže Robin ze seriálu How I Met Your Mother vysokou školou žurnalistiky s náběhem na Pulitzera. Nejde přitom jen o bábu pod kořenem a mrznoucí vodu, ani o Pomejeho moudí, žoviálně referující o kalendáři Jirky Krytináře nebo slávychtivejch štětulkách. Úmorný je celý to pásmo vyhrocenejch příspěvků o okradenejch důchodkyních, ťuknutejch náraznících, zabitejch morčatech a porouchanejch hovnocucech – zvlášť když je na všech stanicích podávaný formou dramatickejch živejch vstupů, s modelkama blekotajícíma z úplně jinýho místa a v úplně jinou dobu, než se ty šíleně důležitý věci staly. To rozumnýho člověka ubije do pěti minut.

Nedá se na to koukat. A nedá se u toho vydržet, pokud teda nepatříte ke starší generací, do jejíž DNA už je za ty dlouhý roky vepsáno, že od sedmi sedí celá rodina u bedny a dozvídá se, kde koho přejel kombajn a jakou měl toho dne náladu Milouš Jakeš.

Přijít s poznámkou, že televizní zprávy jsou už tak trochu přežitý a k ničemu, by bylo zkratkovitý a banální. Příznačnější je si uvědomit, kam může občas vést konkurenční boj. Vyostřený prostředí plný vzájemný řevnivosti bývá často plodný, páč motivuje k lepším výkonům všechny zúčastněný, to vám řeknou už na základce během prvního rande s ekonomií. Ale bezhlavá řež zacílená jen na sejmutí konkurence může občas vést přímo… no, přímo do prdele. Když vidím, jak se televizní hlavouni se statisícovejma platama předháněj v tom, kdo udělá svoji relaci „zábavnější“, kdo v ní vystaví prsatější pornostar a kdo přijde s napínavější reportáží o znásilněný babičce, vybaví se mi, jak se na střední škole holky perou o nejlepšího kluka ze třídy. Pomlouvaj se, škoděj si, mažou si vzájemně schody v naději, že pan Božský na nich uklouzne a zasune zrovna do nich. Výsledek ale neodvratně vede k tomu, že tenhle fešák jednoho dne přijde a hašteřivejm nánám ze svý třídy představí mnohem sympatičtější kočku od vedle. On totiž není blbej… a vidí tu bídu.

Follow

Člověk nemusí mít zrovna doktorát z mediálních studií, aby si uvědomil, že doba internetová úplně změnila zpravodajství. Tváří v tvář hukotu na webu (a nejen na něm) musí být všechno...