#548 DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ

Zatímco jedenáct měsíců v roce se osoby samostatně výdělečně činné baví v hospodě o stejných tématech jako ostatní, ať už jde o volbu nového prezidenta, výkony nových posily Sparty nebo kozy nový servírky. V březnu je to ale jiné, ó jé! Březen, to je přece měsíc daní! Hlavním březnovým tématem mezi námi děvčaty je v mnoha obměnách opakovaná otázka “už to máš?” týkající se svěže růžového lejstra, kterému se říká daňové přiznání.

Já se nikterak nebouřim proti samotnýmu aktu placení daní. Jako jasně, otázku, zda služby, který nám stát za naše daně poskytuje, jsou dostatečný, chápu jako zcela legitimní, ale v tomhle článku ji otevírat nechci. Jenom bych prostě čekal, že když po mně chce stát prachy, tak mi to maximálně usnadní. Jenže to bych se teda načekal.

Nutno přiznat, že když jsem si v roce 2001 pořídil živnosťák, bylo vyplňování daňovýho přiznání mnohem větší dobrodružství než dneska. K mnohastránkovýmu růžovýmu lejstru dostával tenkrát člověk i poznámkovej aparát delší, než má komentovaný vydání Joycova Odyssea, takže ke zdárnýmu vyplnění dokumentu potřeboval absolvovat několik celodenních kurzů účetnictví – nebo použít černou magii.

Od tý doby se daňový přiznání trochu zjednodušilo. V dnešní době si člověk většinou vystačí s kalkulačkou, pěti formuláři (dva člověk pokazí, dva roztrhá vzteky), několika hodinami času a pomocí Boží. Ale už třeba ten fakt, že je potřeba kromě jednoho lejstra vyplnit ještě lejstro jiný pro zdravotní pojišťovnu a jedno pro sociálku a zanést tato lejstra na místa pokud možno co nejvzdálenější od sebe, mě každoročně znova a znova naplní nejistotou, jestli žiju v Český republice v jednadvacátym století, nebo v Rakousko-Uhersku ve století devatenáctym.

Každý čtyři roky slýchám od nejrůznějších politickejch stran nekonkrétní vize prosperity a zářnejch zítřků a musim přiznat, že na sliby bot zdarma a delšího dne pro všechny už prostě nějak neslyšim. Pokud by ale někdy nějaká strana dokázala zařídit, že bych v březnu vyplňoval deset minut jediný lejstro, budu ji spokojeně volit až do smrti.

A jak to vidí Bernard Black.

Follow

Zatímco jedenáct měsíců v roce se osoby samostatně výdělečně činné baví v hospodě o stejných tématech jako ostatní, ať už jde o volbu nového prezidenta, výkony nových posily Sparty nebo...