#393 KDYŽ NEPŘIJDE BOUŘKA

Prosimvás, co to jako včera mělo bejt?! Od rána jsem bojovala s maximální ulepeností, s potřebou power napu, s bolestí hlavy a kdo ví s čím ještě a jediný, co mě drželo při zbytku smyslů, byla vidina toho, jak večer bude avizovaná mega bouřka, kdy brutálně zaprší, země se otřese, hromy budou hřmět, blesky prozáří oblohu, já si otevřu okno a budu se hystericky smát.

Jak to dopadlo, všichni víme. Bouřka se někde zakecala a vysrala se na nás, na chudáky, co museli celej dusnej den prožít v kancelářích, ve smradlavejch tramvajích a na prosluněný ulici. Zase jednou jsem si uvědomila, že mít sexy ateliér až úplně pod střechou není zas taková výhra, bylo mi takový vedro, že bych přísahala, že mě někdo polil lepidlem a že z tý židle už se těžko kdy zvednu a spol.

Tyhle dlouhé dny a večery ve vlastní šťávě jsou prostě fakt na nic. Zvlášť když jsem si představila, že průtrž mračen mě dostihne další den, kdy už to ale vůbec nebude dobrá zábava, ale strašná pruda, protože budu na cestě do práce, zničí mi to účes a provlhne mi košile. Navíc co si budem povídat – ten malej deštíček, co se dnes dopoledne udál v Praze, to dusno fakt neporazil. Takže je člověk zmoklej a ještě ulepenej a to není cool.

Tenhle nečas mě taky nebaví.

Follow

Prosimvás, co to jako včera mělo bejt?! Od rána jsem bojovala s maximální ulepeností, s potřebou power napu, s bolestí hlavy a kdo ví s čím ještě a jediný, co...