#462 LIDI, CO KECAJ DO ŘÍZENÍ

Nemyslim si o sobě, že bych byl nějakej Fittipaldi. Jsem si dobře vědomej toho, že občas vezu člověka, kterej řídí častějc, lépe a radostněji a kterej by mi při závodění na mosteckym polygonu nadělil čtvrt minuty v každym kole. Přesto ale zastávám názor, že šéfem vozu je jedině řidič a i kdyby mi seděl v autě Fernando Alonso, tak má držet hubu a šoupat nohama.

Nebo takhle: Samořejmě existujou situace kdy je vhodný upozornit muže či ženu za volantem, že je něco špatně. Pokud se řidič snaží po dé jedničce dostat do Plzně, není od věci mu naznačit, že tudy cesta nevede. Pokud se po tomto upozornění otočí na fleku a vrací se ku Praze protisměrem dálnice a nevzrušeně pokračuje ve vyprávění receptu na kachnu na pomerančích, nepovažuju za faux-pas ani hysterické ječení „zastav, zastav!“

Ale poslouchat řeči jako “ty vole, timhle tempem tam dojedeme pozejtří”, “tak ho vezmi zprava, v tom odstavnym pruhu je místa dost” nebo “snad nechceš stavět u týhle benzínky, dyť tam nemaj čokoládovou rolku” jsou na zabití. Spousta lidí je přesvědčená, že právě oni jsou těmi nejlepšími řidiči na celičkym světě a že ten celičkej svět čeká na jejich rady a moudra – jenže omyl, nečeká.

Respektuju, že jste třeba vyježděnější než já a že byste danou trasu zvládli o šest minut třicet sedm sekund rychleji. Vy zas respektujte, že za volantem sedim já – a pokud mermomocí chcete kafrat dál, je to váš boj. Ve svý nekonečný laskavosti nezastavim hned u pangejtu, ale dovezu vás na pumpu a vysadim vás až tam. Ale buďte si jistý, že to bude pumpa, kde čokoládovou rolku rozhodně nemaj!

Follow

Nemyslim si o sobě, že bych byl nějakej Fittipaldi. Jsem si dobře vědomej toho, že občas vezu člověka, kterej řídí častějc, lépe a radostněji a kterej by mi při závodění...