#329 LIDI, CO SI NA SPOLEČNÉM WC NEMYJOU RUCE

Připadám si velice průměrná (=normální), co se pořádku, hygieny a čistoty týče. Nechodím po městě s rouškou, když mi na zem spadne čepice, klidně si ji zase nasadím na hlavu, aniž bych ji musela předtím prát na 60 °C, a neotírám kliky předtím, než za ně zaberu. Na druhou stranu ani nežiju na hromadě hnoje, nemám ráda špinavý sprchy a vany a vyhýbám se jakémukoli smradu a zápachu (i ty „néé tak strašný“ ve mě spouštějí dávivý reflex). A teda především si po použití toalety ráda myju ruce a děsí mě pomyšlení, že někteří lidé berou tento základní hygienický návyk asi tak vážně, jako otázku „Dáš si čaj?“. Někdy si čaj dáte, ale někdy na čaj zrovna nemáte náladu, žejo?!

Existencí takových lidí jsem si bohužel naprosto jistá. Jeden z nejhorších awkward momentů, co se daj zažít je pro mě ten, kdy stojím u jednoho z pěti umyvadel a z kabinek vycházejí dámy (či pánové), kteří se ani nezastaví a rovnou jdou pryč. Nebo (a to v horším případě) si vedle mě stoupne zmalovaná paní v elegantní róbě, která se na zásobník mýdla ani nepodívá a začne si teatrálně upravovat vlasy, nanášet novou vrstvu lesku na rty a poprašovat se pudrem. Nebudu samozřejmě poučovat cizí a starší lidi, ale myšlenky jako „umyjte si, prosím, ruce“ nebo „ježiš to je čuně“ se zahánej hodně těžce. O to hůř když pak vyjdete ze záchodů na chodbu kina a ukáže se, že madame je nová slečna vašeho známého a chce vám podat ruku na seznámení… Bluéé.

Tak jasně, šmarija, že někde v přírodě nebo na toaletách, kde není mýdlo nebo alespoň tekoucí voda to neplatí. A ve vybraných umývárnách, kde je bezpečnější si ruce nemýt, než se tam čekoholiv dotýkat taky ne. Ale na luxusních záchodech, kde je umyvadel, teplé vody, voňavého mýdla i čisté papírové utěrky dostatek je to průser.

Follow

Připadám si velice průměrná (=normální), co se pořádku, hygieny a čistoty týče. Nechodím po městě s rouškou, když mi na zem spadne čepice, klidně si ji zase nasadím na hlavu, aniž...