#403 POZDNÍ BLIKÁNÍ

Posted: Červenec 4th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 2 Comments »

Helejte se, já o sobě vim, že nejsem žádnej Schumacher. Myslim, že většina chlapů, který auto používaj dnes a denně, by označilo můj styl jízdy jako připosranej; já mám radši termín nevyježděnej, ale v podstatě ani na tu druhou charakteristiku nemůžu říct ani popel. Všímám si ale, že čim je řidič vyježděnější, tím víc zapomíná na takové ty základní civilizační návyky, co nám tloukli do hlavy v autoškole.

Dneska mám konkrétně na mysli na druhý odstavec paragrafu třicet Zákona o provozu na pozemních komunikacích, který říká, že znamení o změně směru jízdy (nejčastěji realizované jako zapnutí blinkru – poznámka Attily) musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu.

Včas před započetím jízdního úkonu. Znamením o změně směru jízdy oznamuju, že ten směr teprve hodlám změnit. To znamená, že nedávám najevo, že už jsem ho změnil. Rain Man říkal, že javorový sirup má být na stole před palačinkami, jinak je už rozhodně pozdě. Obdobně bych to viděl i já: blikat až v okamžiku, kdy už člověk zahejbá, je v podstatě skoro zbytečný, protože v tom okamžiku si toho už jaksi nevšimne jedině slepej a těch se na našich komunikacích moc nevyskytuje.

Neříkám, že je nutný blikat na liduprázdný dálnici; pokud jsou ale kolem vás jiný auta, nebejvá to úplně od věci. Typickej případ bejvá na kruhovejch objezdech, kde člověk stojí na vjezdu a zleva se šine několik neblikajících vozů. Takže člověk chce počkat, než dotyční projedou okolo něj – jenže dotyční jeden po druhym v poslední chvíli zahnou z kruháče pryč, přitom dvakrát bliknou na pozdrav. Velmi podobný to bývá při přejíždění z pruhu do pruhu, kdy leckterý hustoborci nejdřív kroutěj volantem, pak vyhoděj blinkr (a pak se mrknou do zpětnýho zrcátka). Tudy cesta nevede; jestli někomu připadá, že blikání neni sexy, zkuste si to prosim pěkně v hlavě nějak porovnat, dík.

«
»