#417 ČERVIVÉ OVOCE

A. byla o víkendu u rodičů, kteří žijí v malé vísce kdesi u Mladé Boleslavi, a jak už to tak bývá při cestách od rodičů, kteří bydlejí v malých vískách, přivezla od nich nějaký ten proviant. Delikátní segedínský guláš, báječné fazole s hovězím masem a buřty nakládané v pikantní omáčce (všechno první á třída), rovněž i několik blum. Modré, bachraté, ojíněné, zkrátka blůmy k nakousnutí.

Vzal jsem tedy včera dopoledne dvě zmiňované a odnesl je do kuchyně, očekávaje, že jednu zhltne i A. Na důkaz své nehynoucí lásku jsem její blůmu zručně rozpůlil, abych ji zbavil pecky – a co byste řekli? Měla ho tam. Zalit náhlým přílivem světla se zvědavě stavěl na ocásek, jako kdyby se ptal, a ty jsi kdo, ty jsi také červ?

Jako já mám ovoce rád, některý ovoce dokonce velmi rád, ale jakmile je tam červ, je to jasná stopka. Přes červa vlak nejede. Ne, že bych se jich vysloveně štítil, rozhodně bych neměl problém na červa sáhnout, v některý z exotickejch destinací bych možná i k jídlu určeného tučného červíka okusil, pokud by byl řádně orestován. Ale nebudu riskovat konzumaci živejch červů v ovoci, prostě ne, to se mi ekluje a vždycky eklovalo, takže na ty blůmy jsem už ani nesáhnul.

Nemyslím si sice, že kdybych snědl živého červa, tak by se mi zavrtal do žaludeční stěny, stejně jako jsem ve třinácti letech pochopil, že to s tím škvorem, který vleze do ucha a klíšťkami procvakne ušní bubínek, byl kec. Ale prostě pardon, nedávný nález očního červa na Slovensku tímhle mým přesvědčením docela otřásl.

Follow

A. byla o víkendu u rodičů, kteří žijí v malé vísce kdesi u Mladé Boleslavi, a jak už to tak bývá při cestách od rodičů, kteří bydlejí v malých vískách,...