#383 PROTIVÍTR NA KOLE

Jak jsem tady už psal, kolo používám především při svejch velkoměstskejch výpravách než jako prostředek pro víkendový výlety za hranice Prahy. Loni jsem ale kejvnul na kamarádův plán dojet vlakem do Ostravy a pak na kole zpátky a vzhledem k tomu, že to byla akce vydařená, zopakovali jsme si to letos znova, tentokrát z Brna.

A nutno říct, že na co jsem od loňska úplně zapomněl, to jsem si letos připomenul už během prvních pár kilometrů trasy. Sváteční cyklisti si totiž myslí, že největším nepřítelem cyklisty je jízda do kopce, ale houbeles. Kopce jsou spravedlivý: co si vyšlapeš, to si taky sjedeš. (Mimochodem, teď mě napadá mě, že stejný heslo vlastně platí i pro kurvy závislý na tvrdejch drogách.) Jasně, kopec může bejt krušnej, prudkej nebo táhlej nebo obojí, ale i když je nejhůř, existuje vždycky možnost seskočit z kola a kolo na vrcholek vytlačit a pak si během sjezdu nastoupaný vejškový metry pořádně užít.

Jenže když je protivítr, tak člověk vystoupá v potu tváře na vrcholek a když se přes něj přehoupne, opře se mu do tváře ostrej vichr a bez šlapání to prostě nejede a se šlapáním sice trochu jo, ale rozhodně ne tak, jak si člověk představoval. A tričko totálně propocený z výšlapu nahoru studí jako blázen, bradavky naběhlý jako pornoherečka v akci, na tachometru stěží patnáct v hodině a další kopec před sebou. Protivítr je prostě nespravedlivej, protože co ti vezme na rychlosti, to ti už nikdo nikdy nevrátí.

Takže jestli někoho zajímá, proč jsme letos dojeli jenom do Tábora, tak za to může za to západní vítr, co foukal první dva dny naší cesty; ty řeči o slabý formě některejch účastníků a příliš častejch návštěvách hospod u cesty jsou jenom závistivý pomlouvání.

Follow

Jak jsem tady už psal, kolo používám především při svejch velkoměstskejch výpravách než jako prostředek pro víkendový výlety za hranice Prahy. Loni jsem ale kejvnul na kamarádův plán dojet vlakem...