#352 VELKÁ JARNÍ CYKLOJÍZDA

Hned na začátku musím zdůraznit, že nejsem žádnej petrolhead; svoje první auto jsem si pořídil až pár tejdnů po čtyřiatřicátejch narozeninách, posledních pár let se odhadem necelou půlku z každýho roku pohybuju po Praze na kole. Ne ovšem z nějakejch důvodů ideologickejch, ale prostě proto, že na krátký až střední vzdálenosti je pro mě přes den poměr cena/výkon u bicyklu nejlepší. Kolo pro mě neni ani koníček, ani světonázor, ani nástavec na penis, ale prostě dopravní prostředek.

Během posledních pár dní mi přišlo na Facebooku pár pozvánek na Velkou jarní cyklojízdu. Pro ty, kteří nevědí, co to je: Velká jarní cyklojízda je akce, při který se pár tisíc lidí sejde a pak se na kolech pohybujou ulicema, čímž na nezanedbatelnej čas zablokujou dopravu v centru Prahy. Důvodem je, jak říká oficiální web, mimo jiné oslava svobodného pohybu po městě. Nemůžu si pomoct, ale oslavit svobodnej pohyb zablokováním dopravy mi přijde stejně smysluplný jako okřídlené šukání za panenství.

Ta primitivní cykloaktivistická představa, že auta jsou zlý a kola hodný, mě nikdy nepřestane fascinovat. Vono se těma autama nedopravujou lidi jen tak z plezíru (a koneckonců i kdyby se dopravovali, je to především jejich boj), ale prostě proto, že jim nic jinýho nezbejvá. Já mám naštěstí povolání, u kterýho je jistá míra výstřednosti spíše pravidlem, a většina lidí, pro který dělám, jsou mí když ne kamarádi, tak dobří známí, takže neni problém přijet někam zpocenej a v helmě a požádat ty, kterejm moc smrdim potem, ať si sednou na druhou stranu stolu. Když jsem ovšem dělal PR vocasa v nadnárodní agentuře a pravidelně se scházel s ředitelema bank a jinejch legrací, bicykl by mi prostě neprošel ani náhodou.

Kdyby si ta cyklopartička aspoň vybrala nějakej rozumnej termín, ale čtvrtek v šest večer? Kurva, v šest hodin večer jedou bílý límečky z práce a Praha je zasekaná až hanba i tak.

Nejhorší jsou ovšem některý lidi, co na cyklojízdu dorazí. Mám kamaráda, snílka, trochu mašíbla, kterej kolo používá mnohem víc než já, kterej dokonce dojel na kole do Chorvatska (což je mimochodem smutnej příběh; na tisíci kilometrech ho nesmetl žádnej náklaďák, ale když konečně viděl moře, rozběhl se k němu, uklouznul na schůdcích k pláži a zlomil si nohu). A jemu tak nějak věřim, že svou účast na cyklojízdě myslí upřímně. Znám ovšem taky řadu slečinek, co dvakrát do roka vyjedou na bicyklu na vejlet za Prahu, na čtyrycátym kilometru fňukaj, jak je bolej nožičky, po Praze si celý léto vozej prdel autíkem, protože kdyby se zpotily, tak už nebudou takový slečinky – ale na cyklojízdu se těšej jak na druhý Vánoce. To mi strč prst do krku!

Když to shrnu: Jezdit jen tak mýrnyx týrnyx po centru Prahy na kole a srát tim tisíce lidí (nejen v automobilech, ale i v MHD) je neekonomické, neekologické a veskrze dementní. Přeju všem účastníkům dnešní cyklojízdy, aby je jednou podobná akce pořádně zdržela, až pojedou fuj fuj autem a budou mít náramně naspěch – nemusej vézt zrovna těhotnou ženu do porodnice, úplně postačí, aby byli třeba nachlazený a k tomu unavený z práce a kvůli cyklomagorům se dostali do postele o půl hodiny pozdějc. A dneska, dneska jim přeju takovej slejvák, co je hromadně spláchne do Vltavy.

Follow

Hned na začátku musím zdůraznit, že nejsem žádnej petrolhead; svoje první auto jsem si pořídil až pár tejdnů po čtyřiatřicátejch narozeninách, posledních pár let se odhadem necelou půlku z každýho...