Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #300 DOMÁCÍ PORODY A KAUZA IVANY KÖNIGSMARKOVÉ

#300 DOMÁCÍ PORODY A KAUZA IVANY KÖNIGSMARKOVÉ

Posted: Únor 6th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 5 komentářů »

Vlastně si ani nejsem jistej, jestli bych se k daný problematice měl vůbec vyjadřovat; moje rozpaky nedávno docela dobře vystihl náš baskytarista. Po zkoušce kapely jsme zavedli debatu na porody a bubeník (kterej z nás má zatím jako jedinej dítě) se začal rozhořčovat nad tím, že má v rodině pár doktorů a že ženský z těch doktorskejch rodin neroděj normálně, ale císařskym řezem, a že by si podle něj každá ženská měla porod doopravdy prožít, žádný epidurály a podobný laskavosti. Snažil jsem se bubeníkovi naznačit, že my jako chlapi nevíme a nikdy nebudeme vědět ani hovno o tom, co je to porod, ale baskytarista to učinil za mě slovy mnohem výstižnějšími, než napadala mě: “Víš co, nejdřív si strč do prdele bramboru a pak filozofuj.”

Vzhledem k tomu, že se má za pár tejdnů narodit malej Attila, hodně o tom poslední dobou přemejšlim, takže nakonec jsem se rozhodl, že i tak přispěju svou troškou do mlýna celonárodní debaty. Jednoznačně říkám: osobně bych nikdy nechtěl, aby se moje dítě narodilo doma. Jsem přesvědčenej, že porod v domácím, známým prostředí bude pro matku výrazně méně stresující než v anonymním prostředí nemocnice, na druhou stranu si myslim, že porod doma prostě je a nemůže nebejt nebezpečnější – v případě vážnejch komplikací může jít o minuty a cesta do nemocnice vždycky minimálně pár minut potrvá.

Chápu ovšem, že vždycky budou existovat ženský, který budou chtít rodit doma. Ať už to budou švihlý alternativky, nebo zkrátka jenom ženský, co měly při prvním porodu pocit, že jsou pro toho pána v bílym plášti jenom číslo pojištěnce, kterýho je potřeba se co nejrychleji zbavit. A jsem jednoznačně zastáncem názoru, že stát by se měl srát lidem do života co nejmíň; takže budu-li parafrázovat Voltaira, s ženama, co chtějí rodit doma, nesouhlasím, ale budu bránit jejich právo to udělat. A stát by místo buzerace měl udělat něco s tim, že porodní asistentky, který chtějí pomáhat těm ženskejm, co chtěj rodit doma, pracujou napůl ilegálně.

Soudní proces s Ivanou Königsmarkovou to celý samozřejmě zkomplikoval. Nepodařilo se mi dostat se k rozsudku, četl jsem pouze odvolání; nejsem právník ani lékař, ale mýmu selskýmu rozumu ten proces připadá dost divnej. Nejsem pochopitelně schopen odhadnout, jestli Ivana Königsmarková udělala všechno správně, to ví jenom ona. V tom procesu mi ale pár věcí smrdí; především to, že jako soudní znalci byli k případu přizvaní jenom doktoři, který porod hodnotili z hlediska českejch lékařskejch lege artis postupů, který se mnohdy výrazně liší od porodnických standardů používaných v západní Evropě i od doporučení WHO.

Celá tahle kauza bohužel způsobí jen to, že se obě strany barikády ještě víc zatvrdí. Zastánci domácích porodů si z Ivany Königsmarkové udělají mučednici – přestože zrovna zmiňovaná kauza je dost možná případ porodu, kterej by v porodnici dopadnul dobře. (Což je zábavnej paradox – pro militantní zastánce domácích porodů jsou doktoři nelidové a řezníci, ale jen do chvíle, než se něco pokazí.) Odpůrci domácích porodů si zase s Ivany Königsmarkové udělají arcisatana, lékaři budou ještě víc přesvědčeni, že jsou bohové a jenom oni tomu rozumějí; musim přiznat, že třeba pána, co je schopnej tvrdit, že porod je a priori extrémně nebezpečná, brutální a hnusná záležitost, bych nejradši honil se sukovicí okolo Bulovky tak dlouho, dokud bych se nevzpamatoval.

Chtělo by to zkrátka víc pokory z obou stran – ne každá ženská, co chce rodit doma, je švihlá alternativka, ne každej doktor je necitlivej psychopat a ne každá porodní bába je šarlatánka s bylinkama. Chtělo by to ze všech stran víc porozumění a víc spolupráce. Ale chápu, že černobílej pohled na věci je pro spoustu lidí mnohem jednodušší.

«
»