#848 JÍT SÁM NA KONCERT, NA KTEREJ MÁM DVA LÍSTKY

Posted: Říjen 27th, 2014 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 17 Comments »

Na koncerty chodim rád a často, ale nepovažuju vysloveně za nutný mít s sebou garde. Kupříkladu na Rock for People jsem několik let po sobě jel sám věda, že tam stejně bude milión kamarádů a známejch, takže budu-li mít potřebu se sociálně družit, jistě vhodného kumpána najdu. Když mi ovšem všichni lezli na nervy, mohl jsem se v klidu uklidit do stanu, aniž bych měl pocit, že někoho zanedbávám.

Jsou ovšem koncerty, na který si koupím nejspíš z nějakýho furiantství lístky dva; typickym příkladem budiž Prohrála v kartách minulou středu. Tahle moje srdeční záležitost už totiž pár let nevystupuje a mimořádnej dobročinnej koncert sliboval býti událostí zcela mimořádnou, takže jsem byl přesvědčenej, že se kamarádi a kamarádky z mýho telefonního seznamu budou prát o to, aby mohli vyrazit se mnou.

Na prvním místě seznamu lidí, kterejm zavolat, byla bývalá přítelkyně; jestli o někom šlo říct, že to byla naše kapela, tak Horáček a spol. Jenže pak jsem si uvědomil, že všechna taková pozvání předchozí skončila kyselým ne a že mám přece taky nějakou hrdost. Přítelkyně současná tyhle moje bigbíty dvakrát nemiluje, ale šla by, jenže finišovala nějakej projekt v práci dlouho do noci. Nejlepší kámoš číslo jedna měl se svojí holkou naplánovaný kino, nejlepší kámoš číslo dvě měl v Praze bráchu a oba zvolili místo kultury variantu ožrat si držku. A když už jsem konečně sehnal kamarádku, co by teda jako že jo, něco jí do toho vlezlo na poslední chvíli.

Takže nakonec jeden lístek přišel vniveč: nejde ani tak o těch sto padesát korun, který navíc tentokrát šly na dobrou věc, spíš o ten pocit, kdy člověk sice ví, že je společenskej a v kolektivu oblíbenej, ale fakt, že si nedokáže sehnat doprovod na dobrou akci, z něj minimálně v jeho vlastních očích stejně dělá asociálního psychotika. A co je důležitější: kdybych totiž na ten koncert s někym přišel, tak bych s nim i odešel. V nějakou rozumnou hodinu, takže bych nekončil večírek v pět ráno na hajzlících v letenskym nonstopáči u klasický debaty, jestli jsou lepší Blur, nebo Oasis. I když alespoň jsme tentokrát konečně dospěli k definitivní odpovědi: Pulp.

«
»