Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #257 BEJT V NEMOCNICI

#257 BEJT V NEMOCNICI

Posted: Prosinec 5th, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | No Comments »

Nesnáším bejt v nemocnici. Zejména přes noc. Zejména dneska, když bylo venku celej den hezky. Místo abych pouštěla draka nebo šla na kafe jsem od osmi v areálu nemocnice Bulovka. TYVOLE. Nemocnice, která je opředena nejtemnějšíma urban legends a ze který mám strach a do který bych dobrovolně nikdá nešla. Prý inspirovala Larse von Triera k seriálu Království. Prý pro nábor „kvalifikované síly“ nejezdí daleko – nýbrž k párkům v rohlíku dolů na Palmovku. Prý ta legendární černá sanitka vyjíždí od… atd., bohužel menší věc, kterou potřebuju na cestu do dálek, prý nikde jinde nedělají, ale upřímně – kdyby mi tu vakcínu podával u mě v posteli můj sedmiletý bratr nebo kdokoli z jeho méně talentovaných spolužáků, bála bych se míň, než jít si pro to sem.

Prošla jsem kolem objednávek pohřbů. Je to tu vohromný, takže jsem se hned v úvodu ztratila mezi polorozpadlejma pavilonama, abych pak, nemaje kartičku pojištěnce, potupně čekala, až madam zavolá ke mě do školy a pak i do pojišťovny, aby si ověřila, zda jsem skutečně pojištěná. Fakt, že to co já potřebuji, pojišťovna stejně nehradí byl k ničemu, sestřička prostě toužila po troše toho vzrušujícího detektivování. Skončil Colombo – díl Pojišťovací podvod a já v čekárně, skrze otevřené dveře, stihla svůj další oblíbený seriál Ordinace v růžové zahradě – dirty & uncensored director’s cut. Dneska o pí Novákové, která si pro ty chlamydie má zavolat až za 10 dní, o babičce, která už se z toho tetanu vyhrabala a o pánovi, který šel z kožního (což nemusel dvakrát dodávat) a měl hodně naspěch, poňáč ho ještě čekalo oční a neurologie (a teplá sprcha, chtělo se jednomu zlomyslně dodat…). Pak jsem doktorce nadiktovala, co mi má předepsat za vakcíny a šla si je vyzvednout do lékárny.

Dali mi voblbovací injkeci a postupně i ty vakcíny, takže jsem spala asi do pěti. Děkuju za ten krásný čas, ve kterém mi nikdo nenutil čistokrevný blaf z místní kuchyně, nikdo si se mnou nemohl povídat či se o to alespoň platonicky pokoušet(mladá paní, to je hezky co? Ono je dneska pátýho. (ticho) Ono je dneska pátýho??? slečno, srovnejte si ty boty na zemi. Jak poznám, že mám nabitej mobil?), neposlouchala jsem, kdo má jaké nechutné příznaky čeho a kde je ten Šíp plus a konečně mám čas si pročíst práva pacientů, která mi při příjmu byl doporučena jako zbraň v boji proti nudě.

Představa, čo ma drží nad vodou je ta, že zítra ráno mám jít domů a že za chvíli přijde Š., přinese mi rohlík a vyrobí mi internet, já pošlu hejt a pak zas budu moct spát nebo to alespoň předstírat a doufat, že se v noci urychlí čas.

Ale tak strašný jako v Theme Hospital to tu přece jenom není…

«
»