#82 NEEXISTENCE DOMLOUVÁNÍ NA DLOUHO DOPŘEDU

Masivní rozšíření mobilů mezi lidma (znáte snad ještě někoho, s kým jste pravidelně v kontaktu a mobil nemá?) způsobilo konec jednoho fenoménu, kterej mi trochu chybí a za kterej je mi smutno: že už si lidi nedomlouvaj věci na dlouho dopředu.

„Tak se uvidíme pozítří v pět,“ říkával jsem si před patnácti lety s nejrůznějšími lidmi a od chvíle pronesení týhle věty až do pěti hodin pozítří už nebyla možnost to esemeskama posunout na šestou, vrátit na pátou, zrušit, znovu potvrdit a pak tohle celý ještě jednou dokola.

Samozřejmě to přinášelo i chvíle smutný, kdy člověk čekal na Malostranský u pítka pět, deset, dvacet minut a ta krásná holka, co se s ní domluvil v Lucerně na plese, nešla a nešla a už nikdy nepřišla. Nebo si člověk v noci při přesunu z hospody do hospody vymknul kotník a pak nedokázal ráno vstát a dobelhat se podpořit jistou dotyčnou při přijímačkách na vysokou, přestože to slíbil, a ona tam na něj čekala a on se cítil mizerně.

Ale stejně, v naprostý většině případů se ty lidi sešli. Takže jo, určitě jsou mobily praktický (byť ne zrovna každej jich při domlouvání schůzek používá tak, jak by se mi líbilo, viz pondělní hejt), ale mám pocit, že slova, co člověk říkal před nějakými patnácti lety, bývala tak nějak opravdovější a trvanlivější.

Follow

Masivní rozšíření mobilů mezi lidma (znáte snad ještě někoho, s kým jste pravidelně v kontaktu a mobil nemá?) způsobilo konec jednoho fenoménu, kterej mi trochu chybí a za kterej je...