#262 TOMÁŠ PALETA

Pana Tomáše Paletu asi neznáte a ani já ho ještě do úterý neznal, a přestože jsem ho nikdy v životě neviděl, podařilo se mu nasrat mě jedinym mailem. Gratulujeme a posíláme hejtem do hlavy! Dodejme, že stejně dobře by se mohl dnešní článek jmenovat “nesoudný spameři”, ale proč nebejt konkrétní, když na to mám blogísek.

Long story short: kromě ryze dobrovolnickýho hejtování tady na 1000 věcí se občas někde v médiích ofrňuju nad nejrůznějšíma koncertama či cédéčkama, čímž jsem si vysloužil hanlivé označení hudební publicista. S dalšíma hudebníma publicistama jsme jednou takhle seděli a hejtovali český hudební ceny tak dlouho, že jsme se rozhodli si taky jednu založit. Jednu, ve který nebudou hlasovat posluchači, ale my, co tomu trochu rozumíme – a jestli nerozumíme, tak aspoň furt posloucháme odhadem desetkrát víc desek za tejden než běžnej hlasovatel do Českýho slavíka za rok.

Hlasovací právo nás má asi pade, minulý pondělí přišel mail, že do čtvrtka je potřeba zahlasovat. No, a ve středu přijde od milýho Palety mail, kterej nebudu citovat doslova, ale po attilovsku (čili krátce a výstižně) ho shrnu: lehký poplácání po játrech, jakou jsme vymysleli pěknou cenu, a informace, že na jaře vyšla jedinečná deska skupiny Zrní, kterou pán zastupuje (což se člověk dozví ze signatury e-mailu vyvedené v osmi laškovných barvách).

WTKF?!? (To znamená “What the kurva fuck?”) Nevim, jak to maj ostatní hudební novináři; mně chodí do schránky spousta spamu od všelijakejch PR vocasů a málokdy reaguji jinak, než že takovou informaci okamžitě smažu; maximálně obrátim oči vsloup a mail smažu hned potom. Ale v normálních případech to beru – jsem holt novinář, takže tiskový zprávy o novejch deskách nebo blížících se koncertech beru jako nutný zlo za tu press kartu v kešeni, se kterou mě pouštěj na výstavy zadachse.

Ale tohle? To si pan Paleta fakt myslí, že když pošle hromadnej mail všem členům poroty, tak půjdu a poslechnu si jeho koně? Nic osobního proti kapele Zrní – moje krevní skupina to není (kdyby si pan Paleta dal trochu práce, snadno by zjistil, že na svym předchozim blogu jsem popsal svůj zážitek s jejich produkcí slovy “vědomí, že se kousek ode mě odehrává něco, co nelze šmahem odsoudit jako falešné a prázdné, kombinované s čirým utrpením; pokud by bylo moje estetické vnímání a hudba Zrní přímky, byly by v prostoru mimoběžné”), ale i když mi teď bude cpát jejich desku někdo, jehož názor mě zajímá, moc se mi nebude chtít si ji poslechnout.

Protože jestli je ještě něco horšího, než nesoudný muzikanti, tak nesoudný hudební manažeři. A basta.

Follow

Pana Tomáše Paletu asi neznáte a ani já ho ještě do úterý neznal, a přestože jsem ho nikdy v životě neviděl, podařilo se mu nasrat mě jedinym mailem. Gratulujeme a...