#689 ŠPIČATÝ BOTY

Posted: Září 30th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 16 Comments »

Nemyslete si, nejsem takovej módní nazi, abych tvrdil, že špičatý boty nesluší nikdy a nikomu. Znám rozhodně lidi, kterejm špičatý boty sluší nevýslovně, podtrhujou jejich osobnost a perfektně dotvářej výslednej estetickej dojem. Třeba Lenigradský kovbojové. Nebo Kašpárek. Nebo… no, vlastně tohle už je kompletní seznam.

Špičatý boty na holce jsou pro mě zcela antisexuální věc; jsou totiž většinou kombinovaný i s vysokym podpatkem (ideálně jehlovym), což je úplná smrt. Jako skoro dostudovanej logik totiž miluju pravdu a nic než pravdu a vysoký podpatky jsou pro mě kvitensence lži – stejně jako silné líčení lže o skutečné podobě, lžou vysoké podpatky o výšce. A špička na botě je taky lží, že jo: prstíky dotyčný jistě nejsou seříznutý do ostrýho tvaru – a pokud teda náhodou jsou, je to ještě horší představa, než že nejsou.

Kufr se mi ale zvedá i z chlapů, co na sebe vezmou něco takovýho. Před nějakym časem to byla móda u bot ke společenskýmu oděvu, takže jít tenkrát do divadla pro mě znamenalo a priori ošklivej estetickej zážitek, i když hráli herci na jevišti jak o život. Dneska už potkám chlapa ve špičatej škorních minimálně, ale stejně chci poznamenat, že kovbojský boty mohly bejt užitečný na divokym Západě v roce 1860, ale v roce 2013 v Praze jsou neuvěřitelně směšný, ani nemusej bejt štramácky červený jako ty, co má Ted z How I Met Your Mother.

Možná by mi nejlíp můj odpor k špičatejm botám vysvětlil Freud, protože (to teda říkám jako laik) co jinýho bude špička na botě než falickej symbol. Ale sám si to zdůvodňuju spíš strachem o svoji vlastní prdel. Nezlobte se na mě, ale kdyby mě někdo měl nakopnout do zadnice, budu vždycky vděčnější za okovanou Martensku, ale s kulatou špičkou, než za nějakou ostrou eleganci.

«
»