#237 MÁLO ROZLEŽENEJ NAKLÁDANEJ HERMELÍN

Jak jste možná již pochopili z mých předchozích článků, navštěvuji občas restaurační zařízení nevalné úrovně. Nejsem hater amatér, abych očekával, že v jejich kuchyni najdu michelinskou hvězdu, stačí mi, když nabízejí alespoň ono dvojhvězdí klasických hitů české hospodské kuchyně.

V klasickém dilematu “zda utopenec, či nákladaný hermelín, to je, oč tu běží” volím vždycky druhou variantu; nejsem přitom nikterak vybíravý a nevadí mi všechny ty lokální receptury, byť zastávám názor, že v tomhle případě méně bývá opravdu více. Již jsem se tady zmiňoval, že kari pasta patří k mejm oblíbenejm záležitostem, ale když mi ji tuhle v Akropoli přinesli napatlanou na nakládanym hermelínu, dost významně jsem nad tím pozdvihoval obočí.

Co mě ale spolehlivě nasere, když mi přinesou bílýho fešáka zalitýho olejem s nějakou tou zeleninou a kořením, já zakrojim a místo táhnoucího či až roztékajícícho se středu tam je jen tuhá tvarohovitá hmota nevalné chuti. A dneska budu klidně osobní, co by ne; člověku, co nakládá hermelíny v klubu Jet, bych nejradši strčil feferonku do nosu a hlavu do oleje, protože říkat tomu, co tam servírujou, nakládanej hermelín, je teda na stížnost k čojce kvůlivá klamavý reklamě.

Nutno ještě podotknout, že moje zkušenosti s nakládáním hermelínu jsou zcela nulové, takže nevím, jestli hermelín dozrává i jako naloženej, nebo jestli je ho potřeba nejdřív nechat dozrát a až pak teprve nakládat. Pokud to někdo z p.t. čtenářů ví, ať se svěří do komentářů; třeba si to tady ten škrhola z klubu Jet přečte a něčemu se přiučí.

Follow

Jak jste možná již pochopili z mých předchozích článků, navštěvuji občas restaurační zařízení nevalné úrovně. Nejsem hater amatér, abych očekával, že v jejich kuchyni najdu michelinskou hvězdu, stačí mi, když...