#173 MUSEUM KAMPA

Mám rád Zdeňka Sýkoru, dej mu Pámbu věčnou slávu. Viděl jsem jeho velkou výstavu v Městský knihovně, takže jsem věděl, že teď nutně do Musea Kampa nemusim, že tam bude jen pár kousků. Ale v neděli jsem se na jejich  stránky podíval, zjistil, že výstava končí 3. srpna a rozhodl se, že tam ještě vyrazim.

Pak jsem si na to vzpomněl až včera odpoledne. Znovu jsem se podíval na webové stránky, ověřil si, že výstava končí vskutku 3.8. (důkaz pod článkem, v době zveřejnění hejtu to na stránkách stále je) a kolmo vyrazil na Kampu. Trochu mě překvapilo, že stojan na bicykly o váze asi pět kg není připevněn k žádnému pevnému předmětu a že v něm tedy kolo sice postojí, ale ukrást ho mohou. Nevadí, připásal jsem bicykl ve dvoraně ke skulptuře nazvané bůhvíproč Myxomatóza ženy a vběhl dovnitř.

“Jednou na Sýkoru,” halekal jsem na mladinkou pokladní už ode dveří. Zarazil jsem se; byla tuberkulózně bledá. Cítil jsem hněv, moje prokletá prchlivost se rvala všemi póry ven. Ona jen trpně sevřela rty v úzké čárce a nepatrně, takřka neznatelně zavrtěla hlavou. “Ta výstava už skončila,” sklopila oči v tichém rozpaku a pak se rozkašlala; viděl jsem, jak bělostný kapesníček, co si drží před ústy, mokvá krví. “Jak to?” hlesl jsem konejšivě; to nebohé dítě si nezasloužilo můj hněv. “Museli připravit prostory na další výstavu,” ramena se jí rozeštkala.

Takže, vážení, nevim, kdo je tam u vás za to zodpovědnej, ale každopádně si to tam když tak řekněte mezi sebou. Děte do prdele, jo? Milé Museum Kampa, když už se museli psát se „s“ a měli tak činaný expozice, že za lístek vybírali dvě stě šedesát vočí, zkusili si najmout nějakýho správce webu, co by na něj dával aktuální informace, ju?

A už k vám ne a ne a nepudu!

Follow

Mám rád Zdeňka Sýkoru, dej mu Pámbu věčnou slávu. Viděl jsem jeho velkou výstavu v Městský knihovně, takže jsem věděl, že teď nutně do Musea Kampa nemusim, že tam bude...