#174 OBOČÍ

Posted: Srpen 5th, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 17 Comments »

Obočí mě přirozeně nesere jen proto, že je. Některá obočí jsou dokonce moc krásná, ale s tímto fenoménem jako takovým, se spojujou hned tři hrůzy, o kterých se vůbec nebojím mluvit, natožpak psát.

Tou první a mně nejbližší je samotná nutnost (potřeba, chtíč, povinnost, návyk) si obočí vytrhávat. Není to zrovna můj oblíbený způsob trávení času, ale co se dá dělat, když to roste prakticky před očima/nad očima?! Je to jedna z nejnudnějších a né úplně příjemných kosmetických činností vůbec a to nad tím můžu strávit času kolik chci, ale stejně mám na konci pocit, že to vypadá nějak divně a že jsem si to představovala jinak a vůbec, proč to nemůže bejt tak nějak celej život hezky upravené a člověk na to nemusel myslet, podobně, jako třeba nemyslí na to jakou má barvu očí?

Jenže já si obočí upravovat musím, abych nedopadla jako věc, která mě děsí od školky, a tou je enormně srostlé obočí. Takový to úplně úplně prorostlý obočí, který leze až do čela, event. směrem na nos. Rozumím takovému tomu normálně pánskému klasicky decentně nevytrhanému obočí, to je jasný, ale takový to obočí, který občas potkám na veřejných prostranstvích a který je tak šílený, že se ani nedá vygooglovat, mě upřímně děsí. Navíc jsem si jako dítě dost frčela v šumavských pohádkách a tam se podle srostlého obočí dala identifikovat zlá postava, tzv. můra!

A třetí věc, která se mi hnusí, je naopak úplně a zcela vytrhané obočí. Holky, co si dobrovolně vyrvou veškeré obočstvo, aby si tam pak mohly nějakou oslizlou hnědou či černou tužtičkou malovat tenkou nechutnou linku, mi sem poslalo snad samo peklo. Absolutní noukoment & achjo v jednom, tuhle parádu bych neodpustila snad ani tý nejlepší kamarádce. Jenže to by se stejně nestalo, moje kamarádky nejsou žádný sekretářky Ministerstva nevkusu, žejo…

Ay, bro…

«
»