Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #110 LIDI V MHD

#110 LIDI V MHD

Posted: Květen 5th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 6 komentářů »

Samotný koncept městské hromadné dopravy mi přijde relativně akceptovatelný; připadá mi, že jízdní řády se skutečnými odjezdy docela korelují a většina tramvajfírů už pochopilo, že neni tak úplně marnej nápad počkat na člověka sprintujícího k zastávce a nezavírat mu dveře před nosem s posměšnym zacinkáním. A nějaká ta občasná výluka sice může zamyšlenýho člověka věčně luštícího v telefonu sudoku mírně zaskočit, ale zas poznám místa jako jsou Michle nebo Hloubětín, kam bych si výlet jen tak asi neudělal; přičtěte i jednu z mála možností, kdy si jako pracující člen střední třídy můžete svézt zadek skoro zadachse poršákem, a vyjde vám, že MHD jako taková neni a priori špatná záležitost.

Co je ale problém, to jsou lidi, který MHD jezdí. Nechci tady naříkat nad partičkami halekajích mládežníků, co si stoupnou hned za dveře do metra, takže prodrat se na volné místo je nedobrovolný frotérský zážitek par excellance; já míval jako teenager taky pocit, že když nevystoupim z vozu do dvou vteřin od otevření dveří, tak mi něco uteče, a stával jsem tam rovněž.

Co mě ale vytáčí naprosto spolehlivě, je ten okázalý odpor k usednutí v plný tramvaji. Představte si tramvaj typu dvaadvacítky ve špičce, čili spoje, kterej kdyby ho jezdilo dvakrát tolik vozů, byl by stejně narvanej. Na zastávce vystoupí věchýtková babička a nad jejim uprázdněnym místem dál stojí davy spolucestujících. Uvzdychaná matka se dvěma těžkýma taškama. Sportovně založený důchodce v pumpkách. Dvě holky z učňáku, přírodní zrzka a odbarvená blondýnka, blbá a blbější. Kluk, co si myslí, že v tom saku vypadá jako Barney Stinson, ale přitom mu podomní prodej pojistek čouhá z uší.

A tihle všichni plus spousta dalších stojí v tý narvaný travaji, pokradmu se pozorujou a vzájemně se těma pohledama držej v šachu, protože každej má pocit, že usednutím na volný místo by ostatním nějak ublížil nebo sám sebe zdiskreditoval nebo co, takže si pro jistotu nesedne nikdo a všichni dál stojej na jedný noze. Většinou vydržim tak deset sekund a pak se se zřetelným „s dovolením“ k sedačce vydám a ráznym usednutím dám beze studu najevo, že tady je pro teď Attilovo. Jasně, všichni výše zmíněný na mě sice koukaj jako na vraha, ale mě to nikterak zásadně nezebe; třeba jim jednou i dojde, že maj na to dobrovolně zvolený stání alespoň o kousek víc místa.

Tak jasně, v tomhle autobusu bych asi popisovanej problém neměl.

 

«
»