Pro „všechny“ ty večírky, který asi nebyly pro mě.

„Tahle party“ je úplně na hovno, co tady vlastně dělám?  Jsou tu nemožný lidi a hraje tady otřesná hudba. Nudim se a čekám až se něco stane. Když se ani po 4 hodinách nestane nic, jdu teda otrávená domů a tam přemýšlím o tom, proč já kráva jsem neodešla hned jak sem vstoupila do dveří a bylo mi jasný, že já se tady dneska bavit nebudu.

Všude jsou buď samý děti nebo samý starý lidi, co si myslej že to vypadá nějak normálně, když dělaj po nocích už od 18ti furt to samý. Je tu buď drahý pití nebo hnusný pivo/víno. No a za to vstupný to teda nevim, to jsem čekala něco lepšího. Měla jsem zůstat doma, mám docela dost věcí na práci a místo toho se tu votravuju v nějakym pajzlu a ještě navíc mi došly cigarety no skvělý. Nemluvě o tom, že je tu moc vedro anebo je tady strašná zima.

Aaa výborně, tak s tímhle člověkem se vyloženě potřebuju potkat. Pojďme se pozdravit, tři minuty stát vedle sebe a nic neříkat – protože už prostě není o čem – a pak s nějakou pofidérní výmluvou odejít na jinou stranu místnosti. A se zbytkem lidí si teď vyměním tradiční sadu nesmyslných otázek jako „co tady děláš?“ a „tak có, jak to jde?“ a budu doufat, že se s někým doopravdy zapovídám.

A proč teda aspoň nehraje nějakej Dj? CO? To už je on? Já myslela, že si barmani pouštěj rádio!!!

Hele když máš blbou náladu tak se seber a odejdi ne? Jasně… Ale já mám pokaždý hrůzu z toho, že kdybych odešla mohlo by se to najednou změnit ve skvělej večer a noc a já bych pak byla naštvaná ještě víc. Nestává se to často, ale občas přece jenom jo.

Hodnotit party je tak abstraktní…