#430 REVIZOŘI

Hned na začátku článku chci uvést, že si lístky na MHD v naprostý většině případů kupuju; nemám koule na to jezdit načerno. Jedna bejvalá kdysi říkala, že pro ni je ježdění bez lístku zdrojem adrenalinu. Já si teda radši čtu. Jasně, občas se na to vykašlu, když popojíždím tramvají či autobusem dvě tři zastávky, ale do metra bych bez lístku nevlezl a na delší trasy do tramvaje taky ne.

Na druhou stranu tý bejvalý to okázalý černý pasažárství trochu závidim. Má to pro mě v sobě špetku z toho romantickýho psanectví, je v tom trocha toho Belmonda, co byl sice lupič, ale stejně mu člověk fandil, protože pro něj symbolizoval mladistvou rebelii proti systému, ať už to znamená cokoliv.

Kdežto revizoři jsou ty, co toho hodnýho Belmonda na konci zatknou. Dobře, beru, Ordnung muss sein, ale nejsympatičtější revizoři ever bejvaly turnikety, co si pamatuju ze svýho ranýho mládí z metra. Nevim, jestli na ně třeba nejsem vysazenej, třeba znáte nějakýho sympatickýho revizora, máte svýho oblíbenýho prodejce Novýho prostoru a oblíbenýho revizora, může bejt.

Ale já osobně mám pocit, že většinu z nich by nevzali ani k pražský městský policii, což jim ovšem nebrání cítit se v tramvaji jako nadlidi. Namachrovaný frajírci, co na základce bonzovali, takže jim spolužáci chcali do tašky. A najednou jim celá tramvaj říká pane. Mistři světa proti hubenejm studentům, připosránkové proti partě namakanejch chlapů jedoucích ze stavby.

Četl jsem, že kandidáti na tu pozici procházejí psychotesty – po posledních několika zážitcích s tim dvoumetrovym tlusťochem v pětce jsem přesvědčen, že cílem těch testů je vybrat lidi, co jsou pořádně psycho.

Follow

Hned na začátku článku chci uvést, že si lístky na MHD v naprostý většině případů kupuju; nemám koule na to jezdit načerno. Jedna bejvalá kdysi říkala, že pro ni je...