Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #990 RYBINA

#990 RYBINA

Posted: Září 16th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 30 komentářů »

A víte, kterej fór mě nejvíc trýzní?

Sedmý den sedí bůh, odpočívá a kouká, jak ten svět krásně stvořil. Najednou vidí Evu, jak jde k potoku, rozkročí nohy a v dřepu si v potoce začne umývat frndu. Když Eva odejde, přijde Bůh k potoku, sáhne rukou do vody, přičichne a praví: „Sakra, teď už to z těch ryb nikdy nedostanu…“

Ne že by šlo o kdovíjak důvtipnou anekdotu samo o sobě. Ale souvislost v ní narýsovaná, kdy je vtipotepcem propojena nejkrásnější část lidského těla se smrdutou rybou, mě jaksi trápí.

Já totiž ryby nejim. Ne snad že bych natolik uctíval práci českého vodnictva, a proto jim nechtěl zasahovat do rajónu, ani se neléčim z traumatickýmu zážitku během výlovu vorvaňů u japonskejch břehů. Ale ryby mi jednoduše smrdí.

Nesnášim rybinu. Podle wikipedie jde sice o zápach způsobený hnitím rybího masa produkujícího aminy – ale ať už se tu aminou myslí cokoliv, rozhodně vím, že rybinu cítím, i když vůkol nic nezahnívá. I když se na pekáči klepou úplně čerstvý pstroužci… Je to specifickej pach mořskejch i sladkovodních plodů, kterej mi stejně specificky brání v tom, abych veškerý tyhle plody mohl požírat.

Štve mě to, protože ryby jsou zdravý a je jich zapotřebí. Rád bych si jima nechal zpevňovat kosti a čerpal z nich všelijaký vitamíny a tělu prospěšný látky. Ale nedokážu to, protože rybina mi strašně páchne a zvedá se mi u ní dekl rychleji než u zápasu Příbram – Blšany. Přišel jsem tak o všechny ryby, sushi restaurace jsou pro mě mučírnou, nemůžu jíst ani všelijaký chaluhy, mořský řasy a chobotnice, který se omotávaj kolem všech těch jinak chutnejch omáček a rýží.

Když přitom vidím, jak do sebe dcerka nacpe už v jednom roce na posezení půlmetrovýho lososa, nemůžu se zbavit dojmu, že moje averze není tak úplně vrozená. A že ty litry rybího tuku, kterejma mě v dětství vykrmovali, možná zajistily to, že jsem nevyrostl v Hawkinga, ale celkem jistě způsobily, že se mu nakonec přiblížim mnohem dřív, než kdybych absolvoval každej druhej večer štikový hody.

«
»