#143 MÁLO HOŘČICE

Posted: Červen 21st, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 13 Comments »

Do hořčic docela vidim. Začal jsem s nima experimentovat už v nízkym věku, od cca nějakejch sedmi let dobře vim, že dva rohlíky a malej kelímek hořčice je svačinka zdravá, chutná, s bohatým obsahem vitamínů a hlavně za hubičku. Nevím, jak u vás, ale vyrůstání na základce, kam jsem chodil na první stupeň, se totiž neslo ve znamení tří dilemat: Sparta nebo Slavie, Sandra nebo Sabrina, plnotučná nebo kremžská. Já se přiklonil jednoznačně k té plnotučné (nebo jak se také říká na světlou stranu hořčice) a dlouho si myslel, že u hořčic platí okřídlené tertium non datur.

Nadšeně jsem pak přivítal objev hořčice francouzské, co se prodávala ve skleničkách s červeným plastovým víčkem. A co teprve boom hořčic v hypermarketech v devadesátých letech! Všechny ty hořčice nový, dijonský, bavorský, grilovací, křenový, vídeňský, gurmánský, s vinným octem, s feferony, s medem a koprem, najemno mletý, nahrubo mletý, nemletý, ach! Z tohohle výčtu je předpokládám jasný, že nedostatek hořčice v domácnosti si ohlídám a když si ohřeju páreček, dopřeju si bohatě.

Blbý je to ale u všelijakejch stánků s klobásama, kde si vystojíte frontu a ke klobáse velikosti standardního černošskýho genitálu vyfasujete dva krajíčky chleba a bobeček hořčice velikosti standardní černošský bradavky. S tim chlebem problém nemám, celej život razim teorii, že maso je maso a na malý množství přílohy ještě nikdo nikdy neumřel, ale do takovýhle špetky ten klobás dvakrát omočim a jaká jsi byla, hořčice.

Největší peklo pak ovšem je, když požádám pána od klobás, zda by mi nemohl přidat  hořčice ještě trochu, on na tácku vytvoří druhou bradavku a řekne si za dvojitou hořčici o bůra navíc. To by mu člověk nejradši vrazil tu hořčici do nosu, chleba do pusy a tu klobásu… to je snad jasný.

Věřili byste tomu, že plnotučná hořčice dosud nemá fan page na Facebooku?

«
»