#966 „UKLIDNI SE“

Posted: Srpen 6th, 2015 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 26 Comments »

Nemám rád hádky. Celej život se v debatách snažím hledat pravdu: vytvářet verifikovatelné teze a pak o nich racionálně argumentovat. Z tohohle hlediska mi pak hádka vždycky přišla jako absurdní ztráta času, která nikoho nikam neposune. V průběhu života jsem ale pochopil, že třeba v párový dynamice má občasná hádka nepopiratelnej efekt, takže se občas chtě nechtě do nějaký dostanu.

Samozřejmě při hádce poněkud zvyšuju hlas. To je primárně způsobený tím, že jsem prostě hlučnej. Nejednou mě v hospodě personál požádal, abych při vyprávění nějaký podařený historky dal volume trochu doleva, protože můj znělý tenor příliš rozechvívá železobetonovou konstrukci domu a sousedi by si na to mohli stěžovat.

Snažím se svoje emoce při hádce nějak krotit, i když protistrana utíká od tématu, vytahuje starý křivdy, přehání a vůbec používá nefér argumenty. I když tedy mluvím trochu vzrušeněji a tudíž hlasitěji, neznamená to, že se nedokážu ovládat. Dokud ovšem od protistrany nepřijde věta, která naprosto spolehlivě posunuje ukazatel vzteku daleko za červený hodnoty: “Uklidni se.” Ty vole. Tak určitě. Tohle ti bude fungovat. Nasralas mě sice do běla svejma blbejma hemzama, ale když mi řekneš, abych se uklidnil, šáhnu si pod pravý podpaží, kde mám takovej ventilek, upustim páru a budu zase sluníčkovej a laskavej.

Pokud patříte k lidem, který používaj větu “uklidni se”, a máte pocit, že to někoho vážně může uklidnit, rád bych vám sdělil, že ani náhodou. Naopak si myslim, že kdyby byly ve vesnickejch kuchyních černý skříňky, zjistilo by se, že tahle věta byla původcem většiny klasickejch mordů zvanejch domácí zabijačky. A byť doufám, že mně samotnýmu se taková věc nikdy nestane, stejně bych rád vtělil do zákona, že když někomu ublížíte poté, co vám řekne “uklidni se”, mělo by se to brát jako polehčující okolnost větší než přiznání, spolupráce se soudem i předchozí mravnej a bezúhonnej život dohromady.

«
»