#965 SMRAD ZE ZVERIMEXU

Nevadí mi pohled na mrtvé maso v řeznictví. Když Attila na soustředění čistil chemickej hajzl, tak jsem se taky neošklíbovala. Mám nebeskou trpělivost se všema pejskařema. Ale na ty nákupy ve zverimexu, na ty si asi nezvyknu nikdy.

Jak ráda bych se prohrabovala všema těma nezbytnostma, nesmyslama a vynálezama pro psy, ale to jde dost ztuha, když jste u toho nucený čmuchat tunovej pytel hovězích uší, zatímco vedle vás v terárku skáčou myši a střídavě na vás mluví papoušek a pani vedoucí (btw nevim proč prodavači ze zverimexu nebyly ve Kmenech). Slzej vám oči a bojíte se, že se vám tenhle odér zaryje pod kůži a vy už se z toho nikdy nevyhrabete. Obdivuju všechechen ten personál, že to vydržej a nepoblijou se. Mně kolikrát stačí oddělení granulí a kočičích podestýlek ve velkém supermarketu, aby se mi udělalo solidně na zvracení.

Jasně, jsou zverimexy a zverimexy a co si budem povídat – zpravidla jsou horší ty s živejma zvířatama. To je nelidskej smrad, ale ten smrad (snad) není ani zvířecí. Někdy se to dokonce rozlejzá po celý ulici… Představa, že to někdo musí mít v baráku a cejtit to každej den, je strašně depresivní. Ale i u těch zvířecích to někdy docela jde a někdy člověk vážně nemůže překročit práh. Tahle, často dramaticky, rozdílná úroveň mezi jednotlivými zverimexy mě trochu děsí a selskej rozum napovídá, že nakupovat se má tam, kde to smrdí míň.

A co si budem povídat, i v těch nejčistotnějších zoo potřebách to tam zkrátka je…

Posílám pozdravy do Blatné, kde mají poměrně slušně vybavenou trafiku ve zverimexu. Nebo zverimex v trafice? Nevim, každopádně je to Síla.

Follow

Nevadí mi pohled na mrtvé maso v řeznictví. Když Attila na soustředění čistil chemickej hajzl, tak jsem se taky neošklíbovala. Mám nebeskou trpělivost se všema pejskařema. Ale na ty nákupy...