#964 NÍZKÝ STROPY A FUTRA

Posted: Srpen 4th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 16 Comments »

To jsme takhle vyrazili na soustředění s 1000věcí na chatu Attilovejch rodičů. Hezká chatička to byla – místností tolik, že kdybyste do každý dali jednu bečku, vykoupili byste půlku Makra, k tomu v každý stoleček se židlema a tři betle, prostě jako honosný letní sídlo na kalby ideální. Co chceš víc, říkal jsem si.

Jenže pak jsem vlezl do sprchy a začal drhnout kebulí vo strop. Podkrovní ložnice byly taky důkladně zkosený, že jsem se musel krčit tak často, až hrozilo, že dolů slezu jako vinohradskej Quasimodo. A než jsem si stihl postěžovat, rozstřelil jsem si hlavu o nízký futra. Nadávám jak špaček, používám ty nejsprostší myslitelný výrazy včetně plantážníků, šlamastyky a prkenný ohrady, ale Attilu to moc z míry nevyvedlo. „To je normální, to se tady stane každýmu,“ glosuje naprosto nevzrušeně šlic na mý hlavě, za kterej by se nemusel stydět ani tuten Gorbačov. „I kdybych ti to řekl šestkrát, beztak na to jednou zapomeneš. My si tu lebku taky vodíráme, a to sem jezdíme roky,“ dodává Attila a já si s hrůzou uvědomuju, že má zase jednou fotrovsky pravdu.

Jasně, obvykle platí, že co je malý, to je milý, že prostorově efektivně řešený věci jsou tak nějak útulnější. A taky že lidi dřív bejvali menší, takže ti, kdož dávno před přísunem valut od Attilovejch rodičů tu chatu postavili, mohli vnímat veškerý míry jako dostačující. A jejich následníkům se celkem pochopitelně nechtělo rvát další balík valut do takový prkotiny…

To ale neznamená, že pohybovat se v takhle stísněnejch prostorech není totální oser a od světa další strašlivá nepravost. Kurva já přeci nepotřebuju, aby měl každej barák strop vysokej jak Sixtinskou kapli a futra výšku Vítěznýho oblouku. Pokud ale mám fungovat v prostorách, co jsou dimenzovaný pro lidi pod metr pade, ocenil bych mít za sousedy i elfy a šedý čaroděje, aby z toho pobytu v Hobitíně byly i ňáký benefity.

«
»