#912 APRÍLOVÝ FÓRY

Apríl tu možná máme od sedmnáctýho století, takže jej lze považovat za věc zdomácnělou – mohli jsme si na něj zvyknout spíš než na ulepenýho Valentýna – bohužel se s ním ale musí každá nová generace popasovat pěkně od nuly. Protože rok co rok přichází nepozván a přináší s sebou takovou porci inteligentního humoru, že by i Jirkovi Krampolovi závistí zbělely vlasy.

Začíná se odmalička. Už ve školním věku dojde ke konfrontaci s těma vychytanejma fórkama, ve kterejch se jakože ruší hodiny vlastivědy, zakazujou se jíst svačiny s gothajem a třídní šprtce Moskalenkový se vtlouká do hlavy, že dostala ředitelskou důtku za to, že odevzdala málo tříděnýho papíru. Ha ha. Kujóni se trumfujou, dělaj tydlencty pranky, až všem pukaj bránice. Osobně jsem tupost tohohle komediálního reje odhalil, když můj osmiletej brácha oznámil mámě, že celej pokojíček polil lepidlem herkules a naflákal na zdi všechny dostupný plakáty fotbalistů Zbrojovky Brno – a máti zesinala, jak kdyby se dozvěděla, že se jeden z jejích synátorů chce oženit s cigoškou (ona není rasistka, ale…). Až po drahný chvíli pochopila, že jde o žert aprílového typu, a zasmála se. No prostě, kam se hrabe Menšík, silvestrovská show hadra.

Když to nicméně budu analyzovat do hloubky, Apríl je debilní hned z několika důvodů: Jednak si žádá srandu v ten danej konkrétní den, jaksi na povel, na počkání, což – pokud nejste zrovna Woody Allen nebo Jiří Ovčáček – je úkol nelehkej a často končí ryzím trapnem. Zadruhý jde o estrádní komiku na příliš známém půdorysu – máte prostě vůkol nastražený oči, uši a mozkovny, který ví, že je první duben, ten slavnej den, kdy zemřela Marilyn Monroe a narodil se Sámer Issa*, a tudíž se bude vyrábět humor. A takovej kontext a komediální perspektivy nepřejou kdovíjaký zábavě. No a hlavně znáte pointu – nikdy se nedozvíte, že prostřední upadl, že Kohn ke korunám přišel nebo že Jim Carrey na toho Českýho lva fakt dorazil. Ba ne. Vždycky bude ten ultravtipnej obrat spočívat v tom, že vám někdo do ucha zahalasí „apríííl!“.

No a pak se budete dlouhý hodiny tůůůze smát, plácat se do kolen a zajíkat se v odzbrojujícím chechotu… anebo si spíš pomyslíte, že si další čurák zahrál na Izera. Dokážu ještě pochopit ty kluky novinářský, co na apríla pocejtěj úlevu z toho, že konečně můžou napsat libovolnou kravinu a tentokrát je nikdo nezjebe za to, že se jim nechtělo ověřovat si ji ze dvou zdrojů, myšleno od pingla v nostopáči a od uklízečky v hodinovým hotelu, do kterýho zrovna zaplul elitní kopálista s ňákou Misskou (ale zas jsme lidi, takže nutit národ číst rok co rok rádobyhumorný zprávy o tom, že Dominik Hašek musí vrátit zlatou medaili z Nagana a že se připravuje hollywoodskej remake nějaký Troškovy srágory, to je mučení).

Všichni ostatní by si ovšem měli uvědomit, že aprílový šprýmování je asi tak prvoplánový jako navážet se do Chinaski, Kabátů, Aleše Cibulky a Jardy Plašila… a vysrat se na to a jít radši zdobit kraslice.

*Apríííl! No neříkal jsem to?

Follow

Apríl tu možná máme od sedmnáctýho století, takže jej lze považovat za věc zdomácnělou – mohli jsme si na něj zvyknout spíš než na ulepenýho Valentýna – bohužel se s...